Proč? Tuhle otázku si kladu vždy, když k nám na děcák přijdou další nové děti.

PROČ?

Tuhle otázku si kladu vždy když k nám na děcák přijdou další nové děti.

Minulý týden k nám přijeli 3 sourozenci, tak malí, a mojí první otázkou bylo proč? Vždyť to jsou děti, které si tu lásku obzvlášť zaslouží.

Po 3 dnech se jim ozvala máma, já si v koupelně dělala vlasy, takže jsem slyšela, jak s nimi mluví. "Děti moje, moc vás miluju, už vám dělám pokojíček." Když jsem tohle slyšela, připomnělo mi to mou mamku, která říkala úplně to samé a sliby chyby.

Proč to ty matky dělají? Proč neřeknou narovinu, že nemají na to se o ně postarat, že v nejbližší době nepřijede, ale dělají jim falešné naděje? Ty matky si neuvědomují, že když pak nedodrží, co slíbily, že těm dětem to ublíží, v srdci se udělá taková ta rána, která už nepůjde zašit, jen se s ní naučí v dospělosti žít, i když to bude mít pak své následky.

Na druhou stranu jsem ráda, že tu jsou, protože děcák je "zachránil." Mají teplo, lásku, domov, jídlo, sprchu, to, co by doma nedostaly a tu rodinu si tady časem taky až vyrostou, vytvoří.

Tímhle článkem bych chtěla říct, že rodina není ta, která tě přinese na svět, ale je to ta, která vás vychová a dá vám lásku a pocit bezpečí, což v mém a jejich případě je DĚTSKÝ DOMOV.

Vanesa, 15 let