Vládnu armádě, která nezná strach

Ve svých snech sním o tom, že jsem slavný bojovník, který bojuje za stranu dobra. Jsem muž vysoké postavy, mám svalnaté tělo. Oblečení je ušité ze srnčí kůže. Na zádech nosím velkou sekeru, v jedné ruce držím ostrý meč a v druhé mohutný kovový štít. Na nohou mám pevné boty, na hlavě kovovou helmu, která skrývá mužný obličej a dlouhé vlasy.

Jsem vládce jednoho kmene, který tvoří moji velkou a silnou armádu. Můj kmen jezdí na mohutných vlcích, kteří na sobě mají titanovou zbroj, aby vypadali strašlivě, protože ty velké tesáky a obří drápy nejsou vše. Můj kmen se jednoho dne na svých výpravách setká s národem obřích a strašlivých orků, kteří se nechtěli skamarádit, tak jsme jim museli ukázat, kdo je v této říši pánem. Jejich kapitán zavelel k útoku. Mé vojsko stálo jako přikované. Strach v mém kmeni nevládne.

Nepřítel se blížil blíž a blíž. Mí bojovníci tasili zbraně a došlo ke střetu. Řinčení zbraní a bolestné výkřiky se nesly okolím. Po dlouhých minutách tvrdého boje byl zabit poslední ork. Ale to ještě nebyl konec. Řev a rámus sem přitáhl nevlídnou společnost. Na obzoru u zapadajícího slunce se objevila armáda lesních skřetů. Rozjeli jsme se přímo k nim. V mé zemi bude pořádek. V tu chvíli jsem se probudil a sen byl pryč. Tento sen už se mi nikdy nezdál.

Petr Kolek, žák 9. tř. ZŠ
DDÚ Bohumín