Záchrana

Tak bych chtěla začít asi tím, že mám kolem sebe hodně lidiček, kterým na mně záleží a kteří mají o mě strach, a to hlavně tehdy, když nepřemýšlím u toho, co dělám, a to je vlastně pokaždé, když spadnu do situace, kdy si nevím rady. A to bylo i tentokrát.

My, děti, jsme byly na pobytu s Pestalozzim, kde nám dospělí hodně pomáhají, ale v tu dobu jsem byla v kontaktu s mámou a všechno se zase zvrtlo. Ten večer mi po telefonu vyčítala, že mi dala život. Už byl večer a já to nechtěla řešit, nechtělo se mi dělat vůbec nic, a tak jsem se v neděli, když jsem měla v Chrudimi čekat na autobus na zastávce, kterou jsem měla přesně určenou, dala dohromady s nějakou partou a už to jelo… Krádež v obchodě, chlast a také samozřejmě tráva… Už jsem nemohla a vůbec jsem nevěděla, co dělám. Bylo mi všechno jedno a navíc mi byla velká zima, a aby toho nebylo málo, tak na mě přicházely nehorázné deprese a měla jsem strašnou chuť si něco udělat. Ještě jsem dokázala poslat SMS jednomu človíčku, kterého mám moc ráda a u kterého jsem věděla, že mi dokáže hodně pomoci. Tobě, Šárko!

Jak jsem předpokládala, hned jsi zavolala a jakmile jsi zjistila, co jsem provedla, tak jsi urychleně zasáhla a jela pro mě. Byla jsi se mnou celou dobu, dokud pro mě nepřijely tety z dětského domova, a tak toto píšu jako velké poděkování. Jako dík, že si toho moc vážím, a taky bych chtěla poděkovat tetám a strejdovi z dětského domova z Moravské Třebové, protože nevím, jak bych tu noc dopadla. A také bych to chtěla uvést ostatním dětem jako špatný příklad řešení problémů. To, abychom my, neplnoletí, konečně víc začali poslouchat, co nám říkají dospělí. Mají o nás strach, protože nás mají rádi, i když nejsme jejich vlastní děti. Myslí to s námi dobře. Vědí, co je pro nás správné a co nám může hodně ublížit.

Nikdy nezapomenu na to, co vše pro mě děláte. Děkuji!

S láskou,

vaše Marie Bednářová,

DD Moravská Třebová