Zámeček - jediné oficiální médium pro dětské domovy České republiky
Zámeček - jediné oficiální médium pro dětské domovy České republiky
Časopis Zámeček - www.zamecek.net
Časopis Zámeček - www.zamecek.net
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

Pane Komenský, kdybyste to viděl...

Pane Komenský, kdybyste to viděl...
6.4.2021
Zámeček administrátor
Přečteno: 1211x

Adrenalinové sporty, vzrůšo, dobrodrůžo. U nás nemusíme nic takového vyhledávat. Při distanční výuce si všeho užíváme nad míru. Uznejte sami.

RYCHLE A ZBĚSILE

Je ráno, spěchám do Domůvku. Potkávám se s tetou a dvěma broučky, Jeníčkem a Mařenkou. Konečně má školka po karanténě a děti mohou do kolektivu. „Dobré ráno, jak se máte?“ „Dobže,“ usmívá se Jeníček. Mařenka žaluje: „Této, Jéňa ráno mluvil sprostě.“ Jeníček se blaženě usmívá a kroutí hlavou. „Jéňo, Jéňo, to se přeci nedělá!“ Loučíme se a já spěchám dál.

Už před hlavními dveřmi slyším hluk. Aha, to už jsou dole v šatně prvňáci, Jája a Pája. Slyším, jak si vyhrožují, kdo komu nabančí, a sotva otevřu dveře, už jsou v sobě. „Ahoj hoši, to se ani nepozdravíme?“ „Ahoj teto.“ „Ahoj této.“ „Máte svačinu, pití, roušky, kapesníky?“ Moment překvapení, nic z toho není k mání. Nebyl čas. Měli přece důležitou debatu. Tak honem do kuchyně. Potom Jája běží pro roušku, Pája zase pro sešit, který zapomněl v pokoji. Klasika.

Teta jde dolů ze schodů a za ruku vede nešťastné stvoření. Je to ufňukaná Amálka: „Tééto, já nemůžu jít do školy, mám teplotu a je mi špatně, vlastně mě bolí hlava a taky očekávám průjem!“ „Amálko, to řešíme každý den, ale do školy se chodit musí. Co by za to jiné děti daly (v duchu si říkám – a co teprve tety!).“ V tu chvíli schází ze schodů žák 7. třídy Jonatán a významně se šklebí. Amálka je zády a jeho reakci naštěstí nevidí. Vzápětí se hrnou ze schodů Ája a Mája: „Tééto, můžeme jít s vámi?“ Přes noc napadlo trochu sněhu, děti to láká. „Ale jo, pojďte.“ Amálka ožila a zapomněla na všechny smrtelné choroby.

Straznice1.jpg

DÍTKA ŠKOLOU POVINNÁ

Než jsme našli Pájovi zatoulanou čepici, ostatní děti už řádí před domem. Snaží se nabrat do hrstiček co nejvíce sněhu a nacpat ho někomu za krk. Křiku je plná ulice. Paní účetní z Fornaxu otevírá okno a vesele na nás mává. V tomto duchu probíhá i cesta do školy. Amálka sebou dvakrát řízne, dost to klouže. Naštěstí ji chrání aktovka. Amálka připomíná broučka na krovkách. Máchá končetinami a vesele se směje. No sláva, už jsme ve škole. Rychle vyklepat sníh z navlhlých školáčků, pac a pusu, zamávat a honem domů. Za chvíli začíná výuka on-line.

Tety už pobíhají po domě a budí děti. V náručí mají hromadu notebooků a tabletů, které zanechávají v jednotlivých pokojíčcích. Někteří jedinci jsou odolní a odmítají opustit peřinu. „Vstávej Bobe, za chvíli ti začíná matematika.“ „Ale teto, já teď on-line nemám, to vím naprosto přesně.“ „Ale já jsem si našla, že máš hodinu.“ Probíhá asi desetiminutová výměna názorů, Bob se naštvaně podívá na internet a zjistí, že opravdu hodina matematiky už probíhá. Startuje nečesaný nemytý k počítači, aby se přihlásil do výuky.

Teta otevírá pokoje princezen. Krasomila s Růženkou tvrdě spí. Princ nikde, tak s nimi cloumá teta: „Holky, už jsem vás dvakrát budila, máte angličtinu! Rychle, připojte se!“ Z postelí lezou dvě mátohy. Sláva, v polovině hodiny sedí u počítačů a připomínají spíše polednice, v lepším případě lesní strašidla. Vlasy rozježené na všechny strany, sedí u stolu zachumlané do deky. Strnule hledí na monitory a sotva vnímají, co jim učitelka právě vysvětluje.

Straznice2.jpg

WIFI(Č)

V jiném pokoji sedí u počítače Jonatán. Vypadá to, že se na výuku velmi soustředí. Ale ouha, slyším sice hlas učitele, ale na monitoru pobíhají panáčci a neúnavně po sobě střílejí. „Hned to vypni a dělej co máš!“ V dalším pokoji se on-line vzdělává Ferda. Vypadá to, že je vše v pořádku, až na to, že pod stolem má schovaný mobil a hraje na dálku střílečku s Jonatánem. Moje nervy!

Dělám s hochy pořádky a do toho zvoní mobil. Paní učitelka: „Prosím Vás, opět není na výuce Leontýna. Pokaždé ji musím nahánět. Taky neodevzdala už několik úkolů. Moje zprávy ignoruje, nevím, co si mám o tom myslet.“ Tak rychle za Leontýnou. „Co to má znamenat?“ Slečna krčí rameny. Najednou pohasnou monitory. Vyletěly pojistky. Internet se nedaří nahodit. Výborně!!! Ještě svrab a neštovice a je to všechno. Děti vykukují z pokojů, tety pobíhají a snaží se znovu nahodit wifi. Výpadek trval hodinu. „Už je to v pořádku, honem všichni k počítačům a nezapomeňte se omluvit.“

Jejda, třeťákům už začíná vyučování. „Kde máte sešity, učebnice, pera? Děti, pohněte kostrou, zase se připojíte pozdě! Káťo, jaké máš heslo? Jak to, že nevíš?“ Rychle za tetou, která sedí u matematiky s Karlíkem a snaží se ho přivést ke správnému výpočtu. Zatím marně. Než zjistím heslo, znovu vypadne internet. Sláva, tentokrát pouze na deset minut. Kolik je hodin? No páni, Mája už měla vyrazit do školy na doučování. A co dělá? Hraje si! „Májo, startuj do školy, už jsi tam měla být!“

Straznice5.jpg

DRUHÉ KOLO

Další telefon. Tentokrát jiná paní učitelka: „Psali jsme písemku a Ferda ji neodeslal. Takže má pětku. Krasomila ji sice poslala, ale na každou otázku napsala „nevím“. Taky za pět! Zítra je čekám ve škole, vyvolám je na opravu.“ Ferda se hájí, že písemku poslal. No, ale nepřistála na správné adrese. Ach jo! Krasomila opáčila, že byla k paní učitelce upřímná, a to by se mělo cenit. Mezitím prvňákům končí vyučování.

Teta startuje směrem ku škole, aby je včas vyzvedla. To už bude brzy oběd, konečně chvilka klidu. No a potom to začíná nanovo. Odpolední on-line výuka větších dětí, malí rozbalí svou hromadu domácích úkolů a zase je do večera co dělat.

Straznice3.jpg

Pane Komenský, kdybyste to viděl...

Olga Lysá
ředitelka DD Strážnice

Dětské Domovy

Akce

    Nenalezeny žádné záznamy.

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek