MasterChef DD: Není důležité vyhrát, ale najíst se

Dubnový sraz redakce Zámečku v Babicích u Prahy okořenila kulinářská soutěž. Dva sedmičlenné týmy dětských domovů dostaly za úkol uvařit večeři pro sebe i své dospělé kamarády. Jelikož noční klid nenarušovalo hlasité kručení v břiše a nikomu nebylo nutné pumpovat žaludek, můžeme tuto misi označit za úspěšnou. Jenom škoda, že u toho chyběly televizní kamery.

MODRÁ VS. ORANŽOVÁ

Fotbálek a vybíjená v tělocvičně, besedy s významnými hosty, plavání v bazénu. Po takovém programu člověku pořádně vyhládne. Tentokrát ale mladí redaktoři nemohou jen tak usednout ke stolu a pustit se do jídla. Večeři si musí sami připravit.

Zkušená vedoucí a výborná kuchařka Ivča Sobolová, bez níž by na veškerých srazech Zámečku vládl hladomor, tiskne internetové recepty, připravuje suroviny a rozdává jasné pokyny. Úkolem budoucích MasterChefů je uvařit hrnec frankfurtské polévky, usmažit bramborové placky a připravit palačinky pro více než 20 osob.

První zádrhel na sebe nenechává dlouho čekat. Potřebné suroviny jsou sice uvedeny v základním receptu, ale bude nutné vynásobit je počtem strávníků. Z hlav kuchtíků i z kalkulaček v mobilech se kouří, ale po chvilce už oba týmy míří do svých kuchyněk – první na oranžovou, druhý na modrou kolej. Soutěž začíná.

V malých místnostech zpočátku vládne zmatek. „Do čeho se pustíme jako první?“ „Je tu někde váha?“ „Jak se zapíná ten sporák?“ Největší diskuze modrého týmu se týká muziky, zvolit v mobilu vhodné písničky je totiž životně důležité, aby třeba u škrabání brambor nevládlo zbytečné ticho. Děti si rozdělují úkoly a pouštějí se do práce.

Přesouvám se k oranžovému týmu, při vstupu do kuchyně mě knokautuje pach krájené cibule. Ujišťuji přítomné, že nebrečím hlady, a pak už jen tiše pozoruji frmol u stolu i plotny (a ještě tišeji ujídám nakrájené párky).

S CHUTÍ DO TOHO...

Venku zapadá slunce a do útrob studentských kolejí proniká stále silnější mix vůní. Z obou kuchyněk sem tam někdo odběhne do haly pro potřebné nádobí nebo ingredience. Ivča schválně připravila nějaké dobroty navíc – improvizace se cení plusovým bodem. Po tvarohu za celou dobu nikdo nesáhne, ale třeba slaninou modří vylepšují svoji polévku. Skvělý tah, a jak se později ukáže, i rozhodující.

Zhruba po dvou hodinách je kompletní večeře na stole. Modrý tým má hotovo dřív než oranžový, kterému vaření protahuje jistá komplikace s těstem. Čas ale v tomto případě nerozhoduje, hlavní je neublížit si a splnit zadání. A na závěr samozřejmě uklidit spoušť v kuchyni.

Na řadu se dostává degustace. Každý člen soutěžního týmu i dospělí čekatelé na večeři postupně ochutnávají a hodnotí klady a zápory. Porota hlasuje. Lepší frankfurtskou uvařil modrý tým, druhou polévku spasí až výrazné dochucení. Na oranžové koleji vznikly hezčí a chutnější palačinky, které už čekají jen na marmeládu, čokoládu nebo arašídovou pomazánku. A bramboráky...jak to jen vyjádřit? Voňavé placky se povedly oběma týmům obstojně, skutečnou radost nám ale udělají až ty „neutrální“ od Ivany Sobolové a Stáni Kantorové.

Sečteno podtrženo, krásná remíza. Odměna pro děti je jasná – příjemně strávený podvečer a netradiční zážitek zakončený pořádnou hostinou.

František Berger