Vychovatelka nás od mala vedla k tomu, že škola je důležitá, s patronem jsme si povídali hlavně o práci

Roman Doležal (23 let). Od osmi let vyrůstal v dětském domově v Kralupech. Na vysokou školu se místo vysokoškolských kolejí rozhodl pro změnu dětského domova. Dokončil obchodní akademii v Kralupech, bakalářské studium v Praze a nyní studuje magisterský obor Obchodní právo na Vysoké škole finanční a správní díky finanční podpoře Nadace Terezy Maxové dětem. Romana baví právo a i díky nadaci absolvoval stáž v Allen & Overy, která patří mezi právnické špičky. Je cílevědomý, komunikativní a jak sám říká, nejdůležitější je mít kolem sebe ty správné lidi.

Proč jsi se přesunul z dětského domova Kralupy do pražských Klánovic?
Kvůli tomu, že jsem chtěl dále studovat a tady byly lepší možnosti. A díky paní Zachové, která se se svým spolkem věnuje dětským domovům. Půl roku jsem byl na skupině, abych se zadaptoval, a pak jsem přešel do garsonierky, kde jsem už třetím rokem.
Když jsem byl v Kralupech, začal jsem chodit na basketbal, věnoval jsem se bojovým sportům. Poznal jsem patrona z Ligy otevřených mužů a i díky němu mám dnes práci, ve které jsem třetím rokem, tam dělám support a administrativu.

Co tě vedlo k výběru obchodní akademie?
Měl jsem tam vychovatelku, která nás od mala vedla k tomu, že škola je důležitá a otevírá nové možnosti. Chtěl jsem být také vzorem pro ostatní děti. Chtěl jsem jim ukázat, že to je dosažitelný, mít dobrou práci, dobrou školu a něčeho dosáhnout, i když začínáme s horší startovní pozicí.

Byl jsi v kontaktu se svojí rodinou?
S rodinou jsem byl v kontaktu do 18 let. Máma měla nějakou vrozenou mozkovou vadu. Měla 10 dětí, všechny byly v dětském domově, a máma vlastně byla v domově taky. I toto pro mě byla motivace, vést ten život jinak než máma. Mám vzor i v ségře, vede spořádaný život a má tři děti, které nevyrůstají v dětském domově. S ostatními sourozenci se nevídám. Dalším sourozencům je třeba 40, já jsem nejmladší.

BAKALÁŘ S ČERVENÝM DIPLOMEM

Kdy se v tobě probudila ta energie na sobě makat?
Já jsem se vždycky chopil všech příležitostí, co byly. V Kralupech byla jedna nadace, a tam byl pán, který nám sehnal brigádu v právnické firmě. Tam jsem potom zůstal asi 5 let. Směřovalo mě to právě v tom, že jsem u práva zůstal.

Studuješ vysokou školu, v jakém oboru sis právo vybral?
Jsem na soukromé Vysoké škole finanční a správní v Praze. Jsem na navazujícím magisterském studiu, na oboru Obchodní právo. Na konci bakalářského studia jsem získal červený diplom, jako jediný ze 100 lidí.

Jakému tématu jsi se věnoval ve své bakalářce?
Bakalářskou práci jsem provázal s dětským domovem, kde jsem popsal situace, jak to v něm funguje. Udělal jsem analýzu různých dokumentů, vytvořil jsem dotazníky, vše jsem probíral s paní ředitelkou. Cílem bylo, aby lidé neměli zkreslené představy o dětech z dětských domovů.

NA MAGISTRU DÍKY NADACI TEREZY MAXOVÉ DĚTEM

Proč ses rozhodl pro soukromou vysokou školu?
Státní školy mně nevyšly. Na soukromé vysoké škole stojí jeden školní rok 50 000 korun. Sám bych si to nemohl dovolit. Na magistru mě teď podporuje Nadace Terezy Maxově dětem.
Jediná, co mi vyšla vstříc a díky nim můžu pokračovat. Když je možnost, rád zajdu na jejich projekt nebo pomohu něco organizovat.

Jak jste spolupracovali s tvým patronem z projektu Ligy otevřených mužů?
S patronem jsem se vídal, ale byl velký workoholik. Do budoucna jsme plánovali, že by tam mohla padnout nějaká pracovní nabídka a protože měl kontakty, nabízel mi asi 2 pracovní pozice v jedné z jeho 5 firem. Byl to hlavně parťák, občas jsme se sešli, pokecali jsme, jak se nám daří, a povídali jsme si hlavně o práci.

NA BRIGÁDĚ VE FIRMĚ DÍKY PATRONOVI

V jedné z patronových firem máš teď brigádu. Čemu se věnuješ?
Aktuálně dělám podporu v administrativě ve Wafe. Nejprve jsem začínal na fakturách a na menších projektech a pak jsem se věnoval dalším zajímavějším projektům. Starám se o pobočku v Třebíči, o další na Slovensku z administrativního pohledu. Věnuji se veřejným soutěžím. Dozvěděl jsem se, jak to vůbec probíhá, a stal jsem se platným členem týmu. Toto mám jako brigádu a můžu zároveň pracovat i z domova, pracuji pondělky a pátky, přizpůsobuji to hodně škole. Ve firmě, kde pracuji, je můj patron jednatelem. A není to tak, že by mi dával úlevy a snaží se mě dál posouvat - po pracovní stránce mě fakt rozvíjí, což je super.

Jaký je teď tvůj cíl?
Cíl je dokončit magisterské studium. S nadací jsme domluvení, že mě ráda bude podporovat dál. Tím, že studuji, tak mám možnost si ušetřit nějaké peníze, až budu odcházet z dětského domova.
Rád bych zkusil zahraničí. To nechám ještě do budoucna otevřené.

CHCI BÝT PŘIPRAVENÝ NA ŽIVOT

V čem spočívá výhoda být při studiu v dětském domově?
Ta výhoda je, že se nemusím zaměřovat na další věci, abych například vyšel s penězi. Mám tu podporu lidí, mám je kolem sebe. Na tý garsonce je zvláštní to, že tam jsem jenom já. Já jsem do toho ukecanej, jsem zvyklý na lidi. Nemusím se starat o ten dospělácký život.
Prakticky mám v Klánovicích peníze, nakupuji si sám a samohospodařím. A připravuji se na to, co bude v reálném životě. Jsem spokojený, chodím na brigády, ale ten hlavní úkol je studovat, abych si něco vydělal, našetřil a byl připravenej na život.

V čem spočívá klíč k úspěchu?
Je potřeba to v dětech v dětském domově objevit. Vychovatelé k dětem musí mít citlivý vztah. Je to také o kontaktech. Mě pomáhali lidé směřovat a pak už musí samozřejmě člověk vyrazit sám a nebát se přijmout tu pomoc. Dříve jsem si chtěl všechno zařídit sám. Byl jsem cílevědomý puntičkář, psal jsem si zápisky už na střední, uvědomoval jsem si, že ty věci jsou důležitý.

Co bys vzkázal děckám závěrem?
Doporučil bych, ať se nebojí a zkouší cokoliv. Využít jakoukoliv příležitost a zeptat se na možnosti. Škola otevírá člověku cesty a posouvá ho dál. Nadace Terezy Maxové Tě určitě ráda podpoří.

Připravil Lukáš Kotlár