Patrik z DD Mikulov v Mexiku
Patrik Miker je chlapec, který se mnou vyrůstá v DD Mikulov. Studuje taneční konzervatoř v Praze.
Tancuje už od malička. Zapojoval se do různých tanečních soutěží jako je „Hanka Kynychová“, Nejmilejší koncert a mnoho dalších.
Nedávno absolvoval stáž v Mexiku ve městě Mazatlan. Proto jsem Patrika oslovila, jestli by se námi podělil o své zážitky a dojmy.
Nedávno jsi byl na stáži v Mexiku, můžeš nám říci, kde přesně jsi byl a na jak dlouho?
Strávil jsem jeden zimní semestr na taneční univerzitě, která se konkrétně vyskytovala v Mexickém městě zvaném Mazatlan. Ten je vzdálen od České republiky kolem 10 000 kilometrů a je znám jako perla Pacifiku.
Jaký jsi měl v Mexiku plán dne?
Všední den vypadal podobně jako na konzervatoři v Praze. Ráno v 8:00 začínala první taneční lekce, ty byly většinou do 13:00. Následovaly předměty teoretické. Rozvrh nám většinou končil kolem 16. až 17. hodiny odpoledne. Čas osobního volna po škole jsme se spolužáky trávili hlavně na pláži nebo u ostatních spolužáků doma.
Dny o víkendu byly rozdílné. Mazatlan je město turistické, a proto se každý víkend v centru něco dělo. Probíhaly oslavy různých svátků, například nezávislost Mexika. Svátek tohoto charakteru jsem zažil hned po prvním týdnu po příletu. Kolem šesti odpoledne začalo celé město oslavovat, všude jsem viděl tančit lidi salsu a užívat si život jiným způsobem. Dále to byl svátek Dnů smrti (Dia de los Muertos). Plány o víkendu měly společenský charakter.
Jaké jídlo ti tam nejvíce chutnalo? A co se naopak nedalo jíst?
Nejvíce mi chutnala tzv. torta, která se stala rituálem v obědové pauze. Vypadala jako houska, byla plněná vším možným pálivým, ale dokázal jsem chuťově rozpoznat jen avokádo.
S ničím, co by se nedalo jíst, jsem se nesetkal. V Mexiku jsem měl dva nejlepší kamarády, kteří byli opravdu chudí, trávil jsem s nimi nejvíce času. Možná je to důvod, proč jsem se na jídlo nedíval z perspektivy chutná – nechutná.
Jídlo se samo o sobě hodně lišilo od našeho. Zajímavostí může být, že žádné jídlo nebylo nepálivé. Za tu dobu jsem se nesetkal s nepálivým jídlem, což mi ze začátku dělalo trochu problém, člověk si ale zvykne.
Poznal jsi tam jejich kulturu. Jaký tanec je pro tuto oblast specifický?
Rozpoznal jsem jejich velký zájem o taneční styl salsu, ale nenazval bych to tancem specifickým pro tuto oblast.
Máš nějaký nesplněný sen? Kam bys to chtě v životě dotáhnout?
V současné době je mým cílem dostat se na obor psychologie. Studium psychologie je totiž mým delším snem. Snů mám samozřejmě více, ale spíše než sny aktuálně řeším smysl svého života.
Co bys vzkázal ostatním dětem, které by chtěly také studovat v budoucnu tanec?
Ať nemají strach. Ať najdou odvahu na to vyzkoušet talentové zkoušky na konzervatořích a pro starší i na vysokých školách. Dostat se na uměleckou školu je i o štěstí, ale proč byste ho neměli mít i vy? Tanec je znám po celém světě a je jeho součástí. Studium tance přináší mnohem více než "jen tanec", proto bych ho doporučil a dodal odvahu všem, kteří by o to měli zájem.
Děkuji ti Patriku za rozhovor. Myslím si, že svými úspěchy motivuješ hodně dětí z dětských domovů. Přeji ti, ať se ti v životě daří jako doposud.
Květa Práchenská (16)
DD Mikulov
Foto: Patrik s kamarády, třetí zprava
