Školu jí v děcáku přikázali, teď bojuje za práva kluků a holek v ústavní péči

Alexandra Chludilová, které její kamarádi neřeknou jinak než Alex, strávila tři roky v Dětském domově Polička. Pro pravidelné čtenáře Zámečku není Alex nijak cizí, protože patřila mezi čtyři šéfredaktory dětské redakce Zámečku, jako první vytvořila seriál o tom, jaký je život po děcáku. Jak vzpomíná na dětský domov, co jí naučil a co naopak zničil a s čím se vyrovnává po odchodu z domova? Alex, zástupkyně manažera luxusní pražské restaurace a analytička platformy Vteřina poté, odpovídá na otázky pro časopis Zámeček. 

Alex, jak je to dlouho, co jsi odešla z domova?

Z domova jsem odešla před pěti a půl lety. Ty začátky byly strašný! Naprosto nepřipravená a trochu naivní Alex prostě zažila srážku s realitou.

Co bylo nejtěžší? Na co jsi nebyla připravená?

Já jsem z Poličky odjela do Brna. A tam pro mě bylo nejtěžší si najít práci a udržet si ji. Měla jsem strach, že nebudu mít peníze a neuživím se. Navíc jsem neměla dodělanou školu, ale na to jsem vůbec nemyslela.

Já o tobě vím, že ty jsi odešla z domova a scházelo ti necelý půl rok na učňáku. Proč jsi tehdy odešla?

To byla moje chyba. Ale nelituju toho. Prostě to bylo tak, že já jsem chtěla odejít a zažít svobodu, už žádný zákazy nebo příkazy. Prostě jsem chtěla být volná. A bylo mi jedno, že tu školu nemám. Stejně jsem ji nechtěla studovat.

Počkej, jak nechtěla studovat, tak proč ses tam hlásila?

Já jsem do domova přišla v polovině deváté třídy. Jednou za mnou přišla paní ředitelka a předložila mi papír s podpisem mé matky a ředitelky s oborem kuchař-číšník. Na tom papíře bylo napsáno, že jsem byla přijata. Proti tomu se těžko bojuje…

Co jsi chtěla studovat?

Chtěla jsem studovat hotelovou školu. Střední s maturitou, ale musela jsem jít na učňák. Ale v našem domově to takhle bylo, nikdo u nás nestudoval střední. Nikdo!

Zámeček mi umožnil žít aspoň trochu svobodně

A čím to? Já znám spoustu ředitelů a ředitelek, které jsou pyšné na „své“ děti, že studují střední a výšku apod.?

Ty děti byly omezované. A počkej, to už vlastně nejsou děti, takže osmnáctiletí lidé museli dodržovat pravidla jako děti. najednou ta trpělivost prostě praskala a ti dospěláci z domova prostě práskli do bot.

A jak to bylo s tebou?

Víš, že mi moc pomáhal Zámeček. Začala jsem jezdit na různé setkání dětské redakce a v domově mě začali víc brát a měla jsem výhody.

Jaká byla tvoje nejhorší chvíle po tom, co jsi odešla z domova?

Po čtrnácti dnech, kdy jsem odešla z domova, jsem ztratila práci, protože majitel restaurace, kde jsem pracovala, ji zavřel. Vzpomínám si, jak jsem jela tramvají domů a fakt jsem nevěděla, co budu dělat…

A co jsi udělala?

Dala jsem si kafe. Silný! A pak jsem začala znova. Hledala jsem práci a věděla jsem, že potřebuju zaplatit složenky, takže jsem kývla na práci v nonstop baru, pracovala jsem tam asi půl roku jako servírka.

S rodiči se už vídat nechci

Nyní už kolem nonstop barů jen procházíš na ulici, pracuješ v luxusní restauraci jako zástupkyně manažera. Jak se ti vede teď?

Mám se skvěle. Já jsem si nikdy nestěžovala. A i když je pravda, že už v nonstop baru nepracuju, nijak se za to nestydím, Ba naopak, byla to tvrdá a dobrá škola.

Vídáš se svou rodinou?

S tátou se nevídám a s mámou jsem se za posledních pět let viděla asi dvakrát. Ale už nechci.

Proč?

Já vím, že lidi říkají, že by se mělo odpouštět, ale něco odpustit nejde.

Co teď dělá Alex Chludilová?

Je furt v práci nebo je se svými kamarády. Za týden jedu za bráchou do Brna slavit narozeniny a také jsem analytičkou nezávislé platformy Vteřina poté, kde i s tebou pracuji na tom, aby děti z dětských domovů měly lepší domov než já.

Pomáhám dětem z děcáků, protože každý si zaslouží domov

Můžeš říct, co přesně Vteřina poté dělá?

Nezávislá platforma Vteřina poté je složena z bývalých kluků a holek, kteří prošli dětským domovem, pěstounkou, výchovňákem apod. Máme dva týmy. Jeden se snaží o to, aby velcí ředitelé na ministerstvech poslouchali také nás, protože jsme děcákem prošli a víme, co je tam špatně a co je potřeba změnit. A taky nám píší děti z domovů, když se jim v domově něco nelíbí a chtějí si stěžovat.

Co jsi naposled řešila?

Psala mi jedna holka, že v jejich domově vychovatelky kontrolují Facebook a email. To je protizákonné a nesmí se to. Vychovatelé a ředitelé musí dodržovat pravidla stejně jako děti. A pokud je ředitel nebo vychovatel poruší, tak jsme tady také my, kteří už víme, jak na to. Například tento případ skončil tak, že kontrola dala vychovatelům a řediteli napomenutí a řekla, že tohle se nesmí už nikdy dít.

Prozradíš ještě, co dělá ten druhý tým?

Od listopadu začínáme jezdit do dětských domovů a chceme klukům a holkám říct, na co si dát pozor až odejdou. Nabídnout jim pomoc, kdyby se v jejich domovech něco stalo a oni si nevěděli rady. Řešíme teď také to, že jedna slečna má bratra má v pěstounské rodině a v jiném dětském domově, takže se snažíme o to, aby se sourozenci mohli vidět. Některé věci prostě děti nenapadnou a my jim chceme říct, že kromě pravidel mají také svá práva.

Gracián Svačina