Děti z rodin: Vykání v domovech je ubohé!

Jakub Zajíček  (student kvarty osmiletého gymnázia Open Gate)

Co si představuješ pod pojmem dětský domov?

Představuji si děti ze sociálně slabých rodin, kterých se ujal stát. Myslím, že jejich pokoje jsou základně vybaveny a nejedná se o žádný luxus.

Jak myslíš, že to chodí s dárky třeba na Vánoce?

Podle mě je každé dítě obdarované stejně. Dále si myslím, že vychovatelé nemůžou mezi dětmi dělat rozdíly, a proto mají všichni stejně dárků.

Jak myslíš, že to mají děti z DD se školou?

Pro mě je to složitá otázka, neboť každé dítě, a to z rodiny nebo z domova, může školu ,,flákat‘,‘ ale i naopak učit se dobře. Jde spíše o to, že na školách, jako je například ta naše, nejde o zabezpečení atd. Ovšem na státních školách děti z DD můžou mít problémy ve třídě a nemusí se dobře učit. Myslím, že jejich učitelé ve škole je hodně podporují a jejich priorita je dostat dítě z DD na dobrou školu, čímž potvrzují svoji seriozitu.

 Jaký myslíš, že mají děti v DD osud?

Podle mě to záleží na nás – lidech. Spousta lidí musela překonat nařízení osudu. Nepřízeň osudu nemají jenom děti v DD. Problémy například v rodině. I když máte rodinu úplnou, stejně můžete mít takové problémy, které se rovnají utrpení rodiče vůbec nemít.

Jaké si myslíš, že to mají děti dětského domova když se postaví na svoje nohy a z domova odejdou?

 Myslím si, že to záleží na tom, co studovaly a na co se specializovaly. Nevím, jestli je pravda to, že se většinou raději specializují na práce jako je třeba truhlář a nepotřebují k nim mnoho vzdělání. Rozhodně si myslím, že děti z dětského domova mají v životě šanci uspět.

Co si myslíš o tom, že děti by měli svým vychovatelům vykat?

Na tohle mám jasný názor. Je to zcela ubohé, neboť vychovatelé jsou někdy ti nejbližší a nahrazují rodinu. Myslím, že tohle nemůže ani fungovat, neboť vztahy mezi nimi nemůžou být pravé.

Lukáš Kotlár