Muzikál už víckrát ne!
Jsem moc rád, že jsem mohl jet na letní soustředění s Hankou a Novou, moc jsem tam chtěl jet, protože mi kluci říkali: "Je to tam úplně super, skvělá atmosféra, skvělí lektoři..." Říkal jsem si, když mně daly tety šanci tam jet, tak proč ne.
Hned od samého začátku, co jsme do Zlenice přijeli, jsme začali tancovat. Super, super, super. V tu chvíli jsem si říkal: "Kluci nelhali." Sestavy byly skvělé, program byl skvělý a plný legrace a seznámil jsem se s ostatními kamarády z DD z různých koutů ČR. Vůbec se mi nechtělo domů.
Když jsme jeli domů, tak jsme tancovali všude. Ve vlaku, na nástupišti, v obchodě, až si lidé mysleli, že to v hlavě nemáme v pořádku. Náš DD se zúčastnil těchto kategorii: MTV, hip-hop a muzikál. MTV a hip-hop, k tomu není co dodat, myslíme si, že nám to jde. S muzikálem je to horší, a proto také píši tenhle článek.
V září jsme jeli na víkendové soustředění, tam se rozhodovalo, jestli máme na finálový večer, který se bude konat v Kongresovém centru v Praze. Při první ukázce právě zmiňovaného muzikálu jsme hned věděli, že to bylo velmi špatné, ale lektorky nám řekly: "Není to špatný, ale víc trénujte." Pár z nás pochopilo, že nás chtěly podpořit, i když samy věděly, že je to strašné. Celou sestavu s námi projeli několikrát úplně od začátku, aniž by musely, bylo vidět, že s námi chtějí něco dělat. Jenže následující den na tréninku muzikálu bylo vše jinak. Lektorky na nás byly hnusné, křičely na nás a my si připadali, jako bychom měli být nějací profesionální tanečníci, kteří vystupují každý den na spešl akci. Vůbec nedokázali pochopit, že muzikál je pro nás všechny úplně nová kategorie, čtyři roky jsme tančili jen hip-hop, tento rok jsme se přihlásili i do muzikálu, protože jsme nechtěli mít jen hip-hop a taky nás tanec baví, a jelikož polovina našeho tanečního týmu jsme chodili do herectví, tak jsme si mysleli, že to zvládneme. Bohužel, nezvládli.
Všichni lektoři "Náš Auťák" (název našeho muzikálu) viděli. Všichni si v duchu řekli "je to strašné", ale stejně nás nechali pokračovat do finálového boje. Vůbec jsme to nepochopili. Ano, trénink je hodně důležitý, ale u nás to prostě tak bude, i kdybychom trénovali 24 hodin denně. Když jsme si všichni sedli a trošku jsme si o tom pokecali, dospěli jsme k jedinému názoru. Muzikál už víckrát ne!
Chtěl bych moc poděkovat Kátě, Hance a všem lektorům za skvělé soustředění, jak letní, tak i víkendové.
Jiří Sedlák,
DD Mikulov
