Staré časy, dobré časy

Pamatuji si časy, kdy dětí od nás z DD strávily mnoho svého času venku. Buď na hřišti, nebo na zahradě, a nebo se šli jen tak projít s kamarády ven.  Když jsem byl malý kluk a přišel jsem do DD v Mikulově, miloval jsem fotbal. Měl jsem to štěstí, že kluci i holky, kteří byli v té době v pubertě nebo dokonce už byli dospělí, tak sportovali. Denně se sešli na zahradě a hráli fotbal. Brali mě mezi sebe a byl jsem rád, že se nemusím jen dívat. Někteří z nich se učili do školy, hráli PC hry, chodili ven s kamarády, ale i přes to si dokázali každý den najít aspoň hodinku času, aby si spolu mohli zahrát. Každé dítě mělo nějaký kroužek nebo aktivitu. Vztahy mezi nima byly kamarádské a úpřímné. Ne jako teď u nás - samá faleš a podrazáctví.

Současnost

V našem DD hrajeme jen dva kluci fotbal, na dobré úrovni. Pak je tu osmiletý klučina, snaží se také hrát, ale PC a TV jsou mu bohužel přednější. Dále je tu brácha, který denně tancuje a je hodně talentovaný.

Z 24 dětí z našeho DD jsou pouze čtyři, kteří mají kroužek. Pak jsou tu děti, kteří občas jezdí na kole, dělají s tetama různé výrobky nebo chodí jen tak ven. Ale to jsou další asi čtyři děti. Těch zbylých 16 dětí? Ven vylezou jen když jdou do školy a ze školy a nebo když si jdou zakouřit pár metrů na nádraží, někdy i jen před domov. Aktivity, které u nás děti provádí, jsou: kouření, pc, tv a spaní. Teď si říkám, jak je možné, že jsme na DD CUPu měly tak dobré výsledky? Nechápu! Teď se na DD CUP nedokáží ani sejít a vybrat pár dětí. Není to tím, že nemáme takový výběr dětí, jako ostatní mnohem větší DD. Je to jen a jen lenošstvím. U nás se nejvíc podporovala hudba a umění. Co z toho, když ze šestí dětí s hraním na hudební nástroj všichni skončili, jen kvůli to mu, že chodili do kroužku moc daleko. Byla to jen výmluva, daleko to rozhodně není.

Když se chce, tak to jde!

Já osobně mám několik aktivit a kroužků. Fotbal hraji 12 let, florbal 7 let. Víkendy volné nemám, protože jezdíme po zápasech. Rozhodně nemám čas na blbosti jako ostatní. Někdy je toho na mě moc, hlavně když je toho hodně ve škole, tak se omluvím, že se nezúčastním tréninku, ale nikdy jsem neskončil hrát.

Aby jste mě pochopili, píši o tom, protože si hodně lidí myslí, že fotbal, florbal a jiné sporty jsou jen o běhání za kulatým nesmyslem. Ale jejich představy jsou úplně nereálné. Je to hlavně o nervách a psychice, to každý nezvládne. Proto mě štve, když u nás v DD slyším, jak jsem nebyl na tréninku a jak na to kašlu. Ještě od vychovatelů, kteří mě v životě neviděli ani hrát. Tohle můžou posoudit jen tři tety, které vědí, o čem vám tu píši. Kdo neuviděl, nepochopí. Tímhle naše tety nevybízím, aby se na mě chodily dívat. Když měly možnost na DD CUPU, zájem neměly. Zbylé tety se většinou angažují do těchto sporů. Říkají "On na to kašle, nic si nezaslouží." Miluju tyhle řeči od někoho, kdo nemá o sportu ani páru. Vy, co sportujete, mě určitě chápete.

Myslím si, že sportovat a mít nějaké pozitivní aktivity je mnohem lepší, než sedět někde na lavičce a kouřit, nebo sedět u PC a vypadat jako kulička.

Fanda Miker,

DD Mikulov