V Praze jsem napsal svůj první rozhovor

Poslední víkend v březnu jsem jel na setkání redakce do Prahy. Zde jsme měli velmi pestrý, ale také zároveň naučný program, jako například návštěva společnosti ČEZ, ČTK a mnoho dalších zajímavých míst. Ale kromě práce jsme i relaxovali v kině a aqvaparku v Čestlicích. Nejvíce z celého srazu redakce mě zaujal úkol, který jsme dostali od Flíka.  

Ten zněl asi takhle: „Rozdělte se do dvojic a běžte udělat rozhovor s nějakým člověkem, který je pro vás jakkoliv zajímavý!“ Myslel jsem si, že to bude lehká práce, a tak jsem si vybral kamaráda do dvojice a šli jsme na to. Ale nebylo to zase tak lehký, jak jsem myslel. Chodili jsme po Praze a potkávali mnoho a mnoho zajímavých lidí a nevěděli, koho si vybrat. Nakonec jsme se rozhodli, že bychom mohli zkusit položit pár otázek bezdomovci. Ze začátku to vypadalo jako dobrý nápad, ale ať jsme se zeptali kohokoliv, odmítali nás různými odpověďmi, jako například „Vypadni, nemám čas!“ a mnoha jinými vulgárními způsoby. Rozhodli jsme se tedy, že zkusíme rozhovor s cizinci.

Když jsme uviděli prvního cizince, kamarád mi řekl, ať to teď zkusím já. Poradil mi, jak na to. Šel jsem tedy na věc. Měl jsem obrovskou trému, ale řekl jsem si, že za pokus přece nic nedám. Hlas se mi klepal, a když sem promluvil na cizince, zjistil jsem, že nemluví česky. A tak jsme zkusili štěstí jinde, ale dopadlo to stejně jako u prvního případu. „Co budeme dělat?“ „Mohli bychom znovu poprosit nějakého bezdomovce.“

Na celý článek byl čas asi jen 30 minut, ale nám už zbývalo jen 5 minut. Nakonec jsme našli člověka, který byl ochotný nám odpovědět na vše, co jsme potřebovali. Byl jsem strašně rád, že se mi nakonec povedlo udělat svůj první rozhovor. A ten vyjde v červnovém Zámečku.

Antonín Vojtěšek,

DD Mikulov