Otevřený dopis bráchovi

Ahoj Tomáši,
pořád mám uloženou tu esemesku. Pamatuješ? Poslal jsi mi ji skoro o půlnoci. Já jsem zrovna dodělával domácí úkol do školy. V té sms stálo: „Ty vole! My jsme to vyhráli! Jsme mistři! A já jsem nejlepší brankář turnaje!“ Vzpomínám si, když jsi minulý rok říkal, že už do florbalu chodit nechceš, že se chceš věnovat škole, abys udělal dobře přijímačky a vzali tě do pořádný školy. A teď jsi mistr republiky a dokonce nejlepší brankář v republice!

Neboj ušetřím tě té blbé věty, kterou ti občas říkám: „No vidíš, já ti to říkal.“ Já mám takovou radost, tak strašně jsem rád, že se vám to povedlo. A když jsem si na facebooku četl ty komentáře tvých kámošů z týmu... „Kašo, chytal jsi fakt dobře! Ještě že tě máme!“ Jen jedno mi prosím tě vysvětli - proč ti říkají Kašo? Jako by nestačilo, že už jsi Svačina, co? No, už jsi velkej, a radit ti je blbost, protože máš svůj rozum, a ten je sakra dobrej, takže se drž brácha, jasný? Jen ti chci říct, makej! Makej, jak se dá! Ty jsi nejmladší, a tak máš největší výhodu. Podívej na Jirku. On není žádný svatoušek a nikdy si na to nehrál. Ale když si vzpomeneš, jak mu říkali: „On je z těch Svačinových na tom nejhůř, co se týče školy!“ A podívej, dneska bude dělat přijímačky na nástavbu na elektrikáře. A je fakt dobrej, co? Vzpomínáš, jak doma babči opravil ten mixér nebo jak spravil rádio? Jsi nejmladší, a tak jsi mohl obkoukat nějaký finty, jak se s tím pitomým životem rvát. Jestli dovolíš jednu radu (já vím, že tě už otravuju, protože ti radím skoro pořád a zapomínám, že bych někdy potřeboval poradit od tebe). Ta rada je jednoduchá: „Nenech si do toho kecat!“ Jako bych tě slyšel: „A do čeho jako?“ „To je jedno! Prostě dělej to, co umíš. Dělej to, co tě baví a co chceš. A nenech si do toho kecat!“ Tomáši, mistře, mám tě rád!

Tvůj Gracián