DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
Nejmilejší koncert v Plzni
Nejmilejší koncert v Plzni
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Out of Home 2016
Out of Home 2016
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

Hvězdy z děcáku

Hvězdy z děcáku
7.9.2011
Zámeček administrátor
Přečteno: 25710x

"Normální" lidi si to nedokážou představit. Už jen kvůli tomu, že nikdy nic podobného nezažili. Tu situaci, kdy je člověku do pláče, křiku a možná by byl schopný i zabíjet. Jen kvůli tomu, že jejich rodiče se na ně vykašlali. Možná jen nejsem dostatečně trpělivá. Křičím a potom si to vyčítám. Oni za to přece nemohou…

 

Mohla bych se na to vykašlat, tak jako to dělají ostatní. Nemusela bych vychovatelům pomáhat, ale nechci, aby ty děti trpěly jen kvůli tomu, že jich je moc a rodiče se vykašlali na jejich výchovu. Mluvím o malých dětech, které běžně přicházejí do domovů s tím, že nic neumí. Neumí poprosit, poděkovat, neumí ani držet ten blbý příbor. A když jim dáte pastelky, jen tak čmárají po papíře. A nedokážou ani říct, co nakreslili. A vychovatelé nechápou, vychovatelé nechválí, vychovatelé nelitují a vychovatelé neslyší. Protože na to není čas. Příliš dětí na lidskou emocionální kapacitu. Kdysi jsem četla, že člověk má emocionální kapacitu maximálně na šest lidí. Šest lidí. A přitom je v domově třicet dětí, které potřebují lásku. Třicet dětí, které potřebují vědět, že mají někoho, komu na nich záleží. A třicet je ještě nic. V některých domovech je dětí mnohokrát více.

Já si nemám na co stěžovat. Jsem jedna z těch starších a s vychovateli si rozumím už odmala, protože jsem měla to štěstí, že jsem do domova přišla jako šikovná a navíc roztomilá malá holčička. Ale co ti "nepovedení", za jejichž osudy můžou jejich vlastní rodiče anebo jen genetická "nedokonalost". Ti, co neposlouchají, protože doma poslouchat nemuseli. Jsou sprostí, protože jejich rodiče se běžně oslovovali těmi nesprostějšími jmény. Je mi jich líto, a tak se snažím. A usmívám se, i když mi přetékají nervy. A snažím se nebrečet, nekřičet, nezabíjet a hlavně nikomu nic nevyčítat. A snažím se chápat, chválit, litovat a naslouchat, abych se mohla v noci zhluboka nadechnout a rozplakat. Ale je to jedno. Můžu plakat, když mě nikdo nevidí. Jde o to, nenechat všechno na vychovatelích. Hlavně my máme přeci jít těm menším příkladem! Jde o to pomoct tetám a strejdům a snažit se pochopit, že i když je to jejich práce - starat se o nás - zvládnou všechno mnohem líp s naší malou pomocí. Stačí umýt nádobí, na chvíli pohlídat nejmenší, postarat se o to, aby si po sobě každý utřel stůl nebo aby si všichni vyčistili po snídani zoubky. Mohlo by mi to být jedno. Ať si děti dělají, co chtějí, stejně jako to dělá většina z vás. (Sáhněte si do svědomí, kdo dojde bez keců pro děcka do školky, když ho o to vychovatel poprosí?)

Stojím si ale za tím, že v domovech nám bude mnohem lépe, budeme-li vychovatelům pomáhat a snažit se nepřidělávat jim zbytečně starosti už jen tím, že nám musí šestkrát připomenout, abychom si ustlali postel. Čím více vychovatelům my starší pomůžeme, tím vstřícnější budou, a tím více času budou mít na nás a naše malé trable. A taky vím z vlastních zkušeností, že když tetě pomůžu, je v domově mnohem větší klid. Teta může klidně psát zápis a nebát se, že maloši zboří dům. A já nevím jak vy, ale já si ráda po večerech povídám s tetou nebo strejdou nad hrnkem teplého kakaa s vědomím, že mi během rozhovoru nikam neuteče, protože malí už leží, úklidy jsou hotové a v domově panuje mír a láska.

 

Tereza Navrátilová,

DD Budišov nad Budišovkou

Dětské domovy

Akce

    Nenalezeny žádné záznamy.

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek