Dětský domov v Pyšelích slavil 100 let od svého založení
Dne 30. května jsme se probudili do deštivého dne, který byl plný očekávání, co nám přinese. Na tento den byla naplánovaná veliká oslava v dětském domově. V odpoledních hodinách se začali sjíždět hosté. Mezi prvními přijel bývalý pan ředitel Korejs, který zajímavě a poutavě vyprávěl. Sjížděli se bývalí chovanci, kteří vzpomínali, jak to bylo v dobách jejich dětství, když o ně pečovaly řádové sestry.
Pro nás děti, které zde v současnosti vyrůstáme, to bylo zajímavé vyprávění. Zajímavé bylo vyprávění bývalého ředitele pana Korejse a bývalého chovance pana Jašíka, pana Soustružníka i dalších. Ke stoletému výročí byla zasazená japonská třešeň Sakura a vypuštěno 100 balónků. Slavnostní den byl zakončen koncertem v místní Sokolovně, který se uskutečnil ve spolupráci s Hankou Kynychovou a jejím týmem. Pro nás děti to byl nádherný zážitek.
Ze vzpomínek pana Korejse
Pan Korejs nastoupil jako ředitel do Dětského domova v Pyšelích v roce 1977. První jeho kroky vedly na zahradu, která byla plná vysokých kopřiv. Za nimi se skrýval skleník, který neměl ani jedno okýnko celé. Po několika letech usilovné práce všech zaměstnanců se zahrada změnila k nepoznání. Děti se podílely na pěstování zeleniny a dokonce si vyráběly vlastní zelí. V jednom roce, přesněji v měsíci září se koupil čuník a v prosinci byla zabíjačka. Každý dostal řízek, jitrnici, jelítko. Pan ředitel se spojil s řediteli dalších pěti dětských domovů a společně vymysleli podobu hlavních knih, třídních knih, které se potom používali v celé republice. Byla zde řada zájmových aktivit: malá kopaná, plavání, šachy, filatelie, ruční práce. Pan ředitel ukončil svoji činnost v Pyšelích v roce 1989 a na léta zde prožitá vzpomíná velice rád.
Noemi Sari, Katka Urbanová
DD a ŠJ Pyšely
Den plný setkání a vzpomínání
V tento den jsme vzpomněli na založení útulku Sv. Josefa. Bylo to zařízení pro sirotky. Staraly se o ně jeptišky. Tyto děti byly ubytovány ve velkých ložnicích. Věnovaly se vzdělávání a sportu. Po válce se začali starat o děti pedagogové. V dnešní době chodíme do školy, na kroužky, sportujeme, tančíme a jezdíme na výlety. V okolí je možné chodit na delší vycházky nebo chodit fandit na fotbal.
V DD jsem se svou sestrou Adrianou a ostatními dětmi. Na každé skupině je nás osm. Starají se o nás tety a strejdové. Skupin máme šest. V celém dětském domově je nás čtyřicet osm dětí, dvanáct vychovatelů, paní ředitelka a dalších několik tet a strejdů, kteří se starají o to, abychom se měli dobře a nic nám nechybělo.
Na tento den jsme se pečlivě připravili, abychom udělali radost lidem, kteří tu žili před námi. Setkali jsme se s pamětníky, kteří tu kdysi jako děti vyrůstali. Přijelo jich hodně. Ze společného shledání měli obrovskou radost. Všem účastníkům se líbilo naše vystoupení i celý kulturní program. Na památku této významné události jsme na hřbitově u hrobu dětského domova položili květiny a tiše zavzpomínali na ty, kteří v domově žili a umřeli. Dále jsme vypustili sto balónků s přáními a zasadili strom. I teď, po několika dnech, při psaní tohoto článku mám zvláštní, slavnostní pocit.
Natálie Bernášková, 11 let
