Můj byt: Na vlastní kůži, aneb Život na ulici
Zámeček vám přináší druhou část příběhu o Pavlovi, který kvůli gamblerství skončil na ulici. "Zaujal vás Pavlův příběh, chcete o něm vědět víc? Sledujete www.mujbyt.cz a facebook Informačního střediska Mikuláš. Staňte se našimi fanoušky," vzkazuje koordinátorka projektu Eva Flossmannová.
Na ulici žiji už skoro rok, nejtvrdší byla určitě první zima. Nejhorší bylo, že jsem na začátku vůbec nevěděl, kde spát, kde si najít jídlo nebo kde se umýt. Naštěstí jsem potkal takovou partičku punkerů, kteří mi poradili, co a jak. Díky nim jsem zjistil, kde se vysprchovat, jak najít kurátora, poradit se a popovídat si, taky mi řekli, kde je charita. Tam pravidelně rozdávají jídlo a oblečení.
Ubytování jsem si našel úplně náhodou. Nejdřív jsem objevil opuštěnou chatku, kterou ale strhli, tak mi jedna známá ukázala další chatku v zahrádkářské kolonii. Tam teď bydlíme, já a ještě dva kluci, kteří jsou v podobné situaci. Neděláme žádný "bordel", a tak nemáme problém s ostatními zahrádkáři.
NEPIJI ANI NEFETUJI
Moji spolubydlící žijí jako punkeři, ctí svobodu, alkohol a holky. Já piji jenom příležitostně, aby se neřeklo. Automaty, které mě dostaly na ulici, samozřejmě taky nehraju. Od alkoholu mě nejvíc odrazují známí na ulici, kteří jsou alkoholici. Nechci smrdět a otravovat lidi, navíc by mě to shazovalo na úplně jinou úroveň, než bych si přál. Kdybych šel třeba žádat o práci a smrděl by ze mě alkohol, tak by mě nikde nevzali. Mám svoje zásady a nechci prostě sklouznout k alkoholu nebo drogám.
MÁM RESPEKT A OBDIV
Partě, se kterou teď žiju, se líbí, že moc nepiju ani nefetuju, že jsem dokázal sám projít kus Evropy. Mám u nich respekt a obdiv. Rozhodl jsem se tehdy, že si dokážu, kde mám své hranice. Chtěl jsem zjistit, jestli jsem schopen využít svých schopností a dovedností, zjistit, co dokážu. Teď už mě neláká procestovat znova Evropu úplně sám. Dokázal jsem to, co jsem chtěl. Otestoval jsem si sám sebe. Teď už chci mít normální život, mít práci a partnerku, prostě usadit se. Plánuju založit rodinu, prostě žít normální život jako před tím, než jsem se dostal na ulici.
JAKÝ JSEM?
Jsem společenský, komunikativní, s velkým smyslem pro humor, taky jsem úpřímný a otevřený, prostě romantický optimista. Myslím, že mám pozitivní přístup k životu a jsem pohodář.
Váš Pavel
Pro Zámeček zpracoval: František Berger
