Jakub Štefanec: Jděte za svými sny!
Osoba, která vám vlije energii do žil a úsměv na tvář.
Splnil si sen a skrz hudbu rozdává dětem radost.
Nový člen Vteřiny poté.
Jakube, vím o tobě, že pocházíš z velké rodiny. Povídej.
Ano, pocházím z poměrně velké rodiny. Čáp se u naší rodiny pěkně vyřádil, a tak mám pět bratranců, dvě sestřenice a jednoho o 12 let mladšího bratra. Rodiče mám sice rozvedené, ale vzhledem k tomu, že se rozešli v dobrém, nemělo to na mě téměř žádný vliv a viděl jsem se s tátou, kdykoliv jsem chtěl.
Vždycky jsem si přála mít doma nějaké zvíře, jak jsi na tom ty, máte doma něco „čtyřnohého“?
Než jsem se odstěhoval do Prahy kvůli škole a zaměstnání, bydlel jsem v krásném původním historickém domě v centru Kolína, kde máma se svým přítelem a bráchou žijí dodnes. Před rokem si pořídili nového člena rodiny - kočku Mazlinku. Je to úžasně empatický tvor. Máma jí hrozně rozmazluje, občas si říkám, že se ta kočka má snad lépe než já.
Chytnu se za srdce a…
Podle toho, jak pěkně mluvíš o své rodině, máš jistě svoji nejšťastnější vzpomínku.
Nejšťastnější vzpomínka? Když jsem byl ještě malé pívo, mamka zpívala v jedné zábavové kapele, kde hrál i táta na pozoun. Jelikož jsem byl již od útlého věku tlačen do světa hudby, vzpomínám si, že jsem byl vždy nadšený, když jsem se mohl jít podívat na koncert rodičů. Již tehdy to byl možná první impuls k tomu, abych se věnoval hudbě dle vzoru svých rodičů. No a dnes mám 2 fungující kapely, skládám a hraji hudbu, která mě baví a již nyní mohu říci, že je to můj doživotní koníček. A dokud mi neuřežou ruce, budu u toho piana sedět neustále a koncertovat, kde to půjde. Vždy, když si s námi někdo na koncertě zazpívá text, který jsem napsal, donutí mě to chytnout se za srdce. To je pro mě vždy pocta, která mi dává smysl pro co žít!
Jaký máš pohled na děti, které žijí v dětských a výchovných domovech?
Musím říci, že poté, co jsem osobně navštívil dva dětské domovy na Šumavě s Vteřinou Poté a kapelou Mimosféry, jsem absolutně změnil postoj vůči dětem z dětských domovů. Především mě nejvíce překvapilo, jakým způsobem se k sobě děti navzájem chovají. S respektem, s pochopením, starší pomáhají těm malým špuntům, hrají si s nimi a dokonce i mentálně zaostalejší jedince se snaží začlenit do kolektivu. Možná to byla jen náhoda, nebo jsem narazil zrovna na perfektní kolektiv dětí, ale byl jsem z toho nadšený. I některé fungující rodiny s dětmi by si měly vzít tyto děti za vzor!
Potkal ses již dříve s dítětem, o kterém jsi věděl, že žije v DD?
Ano, s Radkem jsem se seznámil během bakalářského studia na Vysoké škole a v životě by mě nenapadlo, že takový člověk by mohl pocházet z dětského domova a studovat vysokou školu. No a dnes s ním shodou náhod dokonce hraji ve stejné kapele. Díky němu jsem se dostal do Vteřiny poté a potkal spoustu dalších zajímavých lidí, kteří si DD prošli.
Mluvil jsi o dvou kapelách, kde hraješ. Jaké nástroje prošly tvým životem?
Jelikož hudba tvoří významnou část mého života, hraji na piano, baskytaru, klasickou kytaru, učím se na elektrickou kytaru a dva roky jsem hrál v hudebce na klarinet. Ve volném čase kromě skládání hudby a psaní textů tvořím s kamarádem blog Faktnekecam.cz, kde se s internetovými čtenáři dělíme o naše zábavné a legrační historky z našeho mládí.
Je ti 23 let, máš dvě kapely. Studuješ anebo už pracuješ?
V současné době dálkově studuji navazující magisterský obor “Marketingová komunikace” na Vysoké škole finanční a správní a zároveň pracuji ve společnosti Seznam.cz v oblasti online marketingu. Ve svém volném čase, kterého moc nemám, jsem se stal před nedávnem členem Vteřiny poté, o které jste se mohli již dočíst v minulém vydání Zámečku.
Bez předsudků
Proč zrovna ty a Vteřina poté? Myslela jsem, že ji tvoří pouze bývalé děti, které prošly dětským domovem, ty jsi ale z klasické rodiny. Jaká je tvá úloha ve Vteřině?
Do Vteřiny Poté mě zavedla (jak jinak) než opět souhra náhod. Asi před půl rokem jsem dostal nápad vytvořit projekt s mou kapelou, kdy bychom jeli jakousi “Tour po dětských domovech”. Hlavním záměrem bylo to, že nechceme dětem pomáhat tím, že budeme skrze nějaké organizace přispívat penězi. Rozhodli jsme se, že dáme dětem skutečné zážitky, na které jen tak nezapomenou! Kromě toho, že bychom přijeli zahrát přímo k dětem do jejich domova, by děti měli možnost vyzkoušet si zahrát na naše nástroje, zazpívat si s námi, zkusit s námi napsat hudební text… S tímto nápadem jsem se svěřil svému spolužákovi Radkovi (člen Vteřiny poté) ve škole na obědě a jemu se tento nápad velice líbil a představil mi Vteřinu poté. Na základě toho se Vteřina poté spojila ještě s dalšími organizacemi se stejným záměrem a neuplynul ani půlrok a tato akce se opravdu uskutečnila a myslím, že i s velice dobrými ohlasy, takže určitě plánujeme v těchto „výjezdech” do DD pokračovat. Kromě výjezdů jsem taky zapojen do aktivit marketingu, které ve Vteřině poté vedu.
Rád bych proto skrze Vteřinu poté ukázal nejen dětem z ústavních zařízení, že ta cesta k úspěchu za branami domova není zas tak trnitá, jak se na první pohled může zdát. A to především, že mají naprosto stejnou šanci na úspěch, jako všichni ostatní. K sebeúctě, ctižádosti a sebemotivaci se musí člověk naučit každý sám bez jakéhokoliv rozdílu pleti, původu či předsudků.
Jakube, cítím z tebe sálat energii. Co kousek té energie poslat všem dětem a lidem, kteří si tento rozhovor přečtou?
Určitě!
Jestli máš sny a víš, čím bys chtěl skutečně být a co pro tebe znamená štěstí, tak na nic nečekej a začni dělat něco pro to, abys toho dosáhl. Jdi si za svými sny! Je úplně jedno, kdo jsi, co jsi zažil a co si o tobě myslí ostatní, pokud si věříš TY, tak to dokážeš! Já si své sny postupně plním a neznám lepší pocit, než když se to po té dřině podaří. Nečekej, že ti něco samo od sebe spadne do klína, každá cesta vede skrz překážky, ale na konci na tebe čeká štěstí a spokojenost sama se sebou. Prostě to zkus.
Alex Chludilová
