Život

Jana Berkyová (16)

VÚ JIndřichův Hradec

Nevím, proč se to stalo, ale všechno jsem už ztratila.
Není toho málo, co jsem za svůj život zkazila.
Utápím se v myšlenkách a přemýšlím, jak mám jít dál,
jestli má život smysl, nebo jestli zemřít mám.

Doma pořád hádky a láska je fakt hraní,
při mém životě mě drží stále psaní.
Každý den ten stereotyp, je to pořád stejné:
nenáviděná jsem jako vězeň ve svém těle.
Velká nenávist v mé hlavě, nenávidím svět,
proto cítím se moc marně.

Kdybych si mohla vybrat, nechtěla bych se vůbec narodit,
kdybych si mohla vybrat, šla bych Bohovi už naproti.
Nevím, proč mě Bůh někdy dohání až k slzám,
tolik zklamání, jenže já to jen tak nevzdám.

Nepřestávám věřit, že zase budu šťastná,
že si najdu svoji lásku a bude tak krásná.
Každá lidská bytost vlastní pocity,
mluvím o tom, protože je vlastním já i ty.