Tvář

Tak jako sníh je čistý,
když padá z nebe na zem,
i tvoje duše nevinná byla,
než čas na zemi naučil ji stát se plazem.
Stejně jako listí mění barvu na podzim,
ty tolikrát si přeješ změnit svoji tvář.
Být neviditelným, žít pod škraboškou,
aby do tváře nepronikla ti slunce zář.
Na jaře jako kytka plná síly,
snažíš se prorazit hlavou vzhůru k nebesům,
večer zapadneš jako slunce za kopec,
necháš se vydat na pospas nočním děsům.
V létě si přeješ,
aby místo paprsků hladila tě po tváří TA,
kterou bys pak miloval!
Pak napřesrok,
až sníh se opět vrátí na zem,
sis ji mezi blátem vzal.

Petra Dedíková