Ztracená realita

První kroky, první smích,

první věta, bílý sníh.

Vzpomínky na dětství plné lstí,

prodaný amulet, ztracené štěstí.

Všeho se vzdát, byl to tvůj chtíč,

všechny tvé naděje jsou dávno pryč.

Se školou přišla první láska,

alkohol, drogy, prohraná sázka.

Ona ti střelila ta bledá kráska,

jiný svět, samý led, nová maska.

Teď už frčíš si fet,

jsi všude hned,

skvělý to let...

Zhroucený Aero, zbořil ti svět.

Priority života sebral sis sám,

není to tak krásný - reality klam!

Padáš sám, tvoje tělo,

už jsi na dně, smát se chtělo.

Pohřbená naděje, pláčem zalitá.

Tuhé tělo, prázdná duše,

myšlenka odkvétá.

Křik o pomoc, rádoby kamarád.

Zasraná chemie, měl se rád.

Dostal ses na konec, začátek pokraje.

21. století, doba fetu je!

Dagmar Dedíková