Vrať se mi

Martin, 17 let

DD Hodonín

Sedím tu a zdá se mi, jako by bylo včera,
když jsi mě v objetí držela.
A teď jen sedím sám v koutě a vzpomínám
na to krásné, co jsme spolu prožili.
Já chtěl bych být zase tvůj.

Slzy mi z očí padají jedna za druhou a nejdou zastavit,
když na naši lásku vzpomínám,
chce se mi plakat,
chce se mi smát.
Nevím, co dělat teď mám.

Cítím se tak sám bez dotyků tvých,
a ta vzpomínka na tebe mne ubíjí.
Proč vzpomínky musí tolik bolet?
Strašně se bojím! Bojím se,
že lásku už nikdy nepoznám...už nikdy.
Já chtěl bych ti říct, že tě rád mám,
ale slova už jsou zbytečná.

Prosím, vrať se mi!