Život je nespravedlivej, aneb Snad budu mít možnost ti někdy říct "brácho"...

Vím, že existuješ, ale nevím, kde. Já o to tobě vím, ale nevím, jestli ty víš o mě. Neskládám básničku ani to není nějaká pranostika. Píšu vám o svém bráchovi, kterého jsem v životě neviděl. Jsme 4 kluci. Já jsem nejstarší, Patrik a Aleš jsou nejmladší, a Lukáš? Jediné, co o něm vím, je to, že má 15 roků a že je v pěstonské rodině. Nikdo mně nechce říct, kde je, jestli vůbec ví, že má další sourozence, a taky by mě zajímalo, jak žije, kam chodí na školu, co ho baví...

Když jsem se o něj zajímal, bylo mi řečeno, že mně nemůžou poskytnout bliží informace, co se Lukáše týče. Doteď si myslím, že jsou doslova "tupí". Možná by si to mohli zkusit, vědět, že mají bráchu a nemohli by ho vidět. Přece je to můj brácha, a já nemám právo si ho vyhledat?! Když jsem jim říkal, že bych ho chtěl poznat, dokuď jsme ještě oba dva děcka, že to je lepší než když se poznáme, až když budeme dospělí. Někteří tohle ale nechápou. Jestli se někdy uvidíme bude záležet jen na Lukášovi, protože mně bylo řečeno, že si mě najde v budoucnu sám. Teda jestli o mě vůbec ví...

Franta Miker

DD Mikulov