Za vlastnoručně vyrobené peníze hrajeme o senožatskou školu i hospodu

Pro každého je doba covidová a s ní spojená karanténa, odloučení od kamarádů, od školy, od rodiny, dlouhá. Mooooooc dlouhá. My, děti v dětském domově, jsme po celou dobu téhle divné doby vlastně pořád jen v domově. Nemohli jsme k rodinám a rodiče nemohli cestovat za námi. Nemohli jsme do bazénu, do kina nebo třeba na bruslení.

Hráli jsme snad všechny deskové hry, co jsme našli, a že jich tu máme naštěstí dost. Člověče, nezlob se!, Monopoly, Sázky a dostihy, Hříchu zmar, AZ-kvíz, Moje první Česko, Activity a spoustu dalších. Nejvíce u nás frčely Monopoly, jenže po desáté hře už každý věděl, které políčko má koupit, kolik hotelů pořídit, aby vyhrál. Všechno jsme měli prokouknutý, a tak jsme si vlastně z nouze vymysleli další variantu Monopolů.

Naše hra se jmenuje Děckopoly. Autory hry jsou Zdeněk, Petr, Tadeáš a Honza. Už při sestavování hry jsme se hodně nasmáli. Nejvíce nás bavilo vymýšlet, jak pojmenovat jednotlivá políčka. Hru jsme vsadili přímo do naší vesnice Senožaty, hrajeme například o školu, školku, hospodu, hřiště, poštu, obchod, stáje, tenisové kurty nebo místní zahradnictví. Máme tu políčko Výchovný ústav nebo třeba Zuberec (to je místo na Slovensku, kam jezdíme na pobyty), to pak musíme hodit šestku, abychom mohli dál pokračovat. Místo kartiček „Pokladna“ máme „Výchovná opatření“. Prostě hra jen pro toho, kdo se vyzná.

Hru jsme narýsovali na čtvrtky papíru, vybarvili a teta nám ji zalisovala do fólie, aby vydržela. Výroba vlastních peněz nás doslova nadchla, i když jsme za tyhle bankovky mohli nakupovat jen v Děckopolích.

Hru jsme zařadili do naší sbírky stolních her a často jsme ji hráli. Teď už je hezčí počasí, tak jsme hodně venku a možná se už také brzy vrátíme do školy, ale v zimě se k naší hře opět rádi vrátíme a třeba ji ještě vylepšíme.

Petr Ilich a spol
DD Senožaty