Romantika na kánoích: Zdolali jsme Ploučnici

Léto se po roce opět přiblížilo a děti žadoní.
"Teto Markéto, už je červen, kdy pojedeme?"
"Kam?"
"No přece na vodu, jako loni!"
"To víte, že pojedeme."

Takovou výjimečnou a moc pěknou tradici je třeba hýčkat, každoročně opakovat, až se stane samozřejmostí. Nebudeme už řešit otázku "Ano, nebo ne?", ale jen "Kam?", "Co uvidíme?", "Co nového se naučíme?", "Zopakujeme si, kde se nám líbilo nejvíc?".
Natěšené děti drmolily další otázky jeden přes druhého. "Pojedeme zase rafty, nebo už zkusíme slíbené kanoe? Kdo pojede s námi, kromě Vás? A hlavně, kam letos?"

Alea iacta est! (Kostky jsou vrženy!)

Rozhodli jsme se letos pro Ploučnici. Má své nesporné klady, ale i choulostivá místa. Je nejblíže a věříme, že se nám hned dvojí premiéra povede. Proč dvojí? 1. Nová řeka, kterou neznáme. 2. Pojedeme poprvé na lodích a ne na raftech. Kdo zná, tak ví, že to už nebude vodácké přízemí, ale minimálně první patro!

Štěstí jsme měli hned s výběrem půjčovny lodí a hlavně s volbou naší základny. V kempu "U Kerama" v Žizníkově u České Lípy se nám dostalo vřelého přijetí panem vedoucím Petrem Markem a zcela mimořádných možností k výcviku začátečníků ve slepém rameni řeky přímo v kempu.

Přijeli jsme do kempu v sobotu 13. 6. odpoledne za silné bouřky a přívalového deště. Azyl jsme našli hned venku pod střechou u restaurace. Počkali jsme asi tři hodiny a v 19:11 přestalo pršet. Postavili jsme stany a ve 20:00 už na sucho pádlovali. "Sucháč" byl náročný. Co všechno musí kanoista umět, kromě základního záběru? Přitáhnout, odlomit, stop, kontra. atd. Zadák, háček, levý, pravý, kdo je univerzál? Jak držíš lopatu? Jak hokejku? Stejně budeš držet pádlo. Kterou ruku máš nahoře a kterou dole?

V 21 hodin jsme zapálili oheň (suché dříví jsme si přivezli a pak hořelo i mokré). Opekli jsme si výborné Landovy buřty z Nového Boru a poslouchali (někteří i tančili) hudební produkci kytarové skupiny, která pro celý a na celý kemp v sobotu večer do půlnoci hrála.
Děti byly pyšné na nový noční zážitek svého pobytu v přírodě. Ten jsme rozhodně neplánovali a dopředu neznali.

Mokrý výcvik

V neděli ráno po povinné hygieně a vydatné snídani z Kauflandu jsme suchý výcvik zopakovali a v 10 hodin jsme z dřevěného mola dali na vodu 4 lodě k výcviku "mokrému".

Mimořádně příznivé podmínky k tréninku už byly zmíněny, ale teď konkrétně. Přímo součástí kempu je asi 150 m dlouhé slepé rameno do písmene U. Ideální cvičiště. Tam jsme se vše naučili a vyzkoušeli. Po výborném bramborovém guláši jsme vyrazili asi v 13:30 do Heřmaniček k mostu na 1. etapu (asi 6,5 km). Pan vedoucí nám převezl 7 trojmístných lodí. Měli jsme totiž i dva malé "porcelány". Plavbu jsme zvládli asi za 2,5 hodiny s jedním čochtanem. David s Martinou se totiž pod jedním keřem převrátili. Pomoc byla okamžitá a chlapská.

Teta Markéta je absolventkou vodáckého instruktorského kurzu a domyslela, jaká úskalí nám může silně meandrující řeka připravit. Přemluvila otce a bratra, zkušené vodáky, aby si vzali na loď porcelány a svezli se s námi. Teď vidíme, že to byl odhad na výbornou. Posádka sama by potopenou loď vlastními silami u strmých břehů k další plavbě připravit určitě nezvládla.

Za velkého jásotu jsme dopluli do tábora a dali si výbornou večeři v restauraci. Večer jsme zopakovali táborák a opekli si zbylé buřty.

Třídenní romantika

V pondělí ráno jsme při důležitém briefingu upozornili na nedělní chyby a nedostatky a po dalším výcviku na lodích a obědě opět hurá na řeku.
Tentokrát jsme zmíněný úsek zajeli v pohodě a bez "ztráty kytičky" za 1,5 hodiny.

S vodáckým sportem mám dlouhodobé zkušenosti. Znám Vltavu, Lužnici, Berounku, Ohři, Sázavu i Otavu, ale letošní zkušenost mi velí pasovat Ploučnici na nejromantičtější řeku, kterou jsem jel. Tolik krásných meandrů se opravdu jen tak nevidí. Ta řeka má i jiné přednosti. Je dobře sjízdná i za velmi suchého léta. Má totiž v Osečné snad nejvydatnější prameny v Evropě. A pak krásná okolní příroda.

Ale zpět k našemu vodáckému třídennímu víkendu. Rafty z minulých let byla "brnkačka". Hlavně když na každém seděl aspoň jeden zkušený dospělý vodák. A letos? Letos prvně lodě a hned indiánské. Na každé dospělý sedět nemohl. Ostražitost a respekt z nové, neznámé řeky jasně velely. Nic nepodcenit, vybrat nejlepší a hlavně zvládnutelný úsek. Suchému i mokrému výcviku věnovat mimořádnou pozornost. Do písmene se nám to potvrdilo a hlavně vyplatilo.

Vzorní vodáci

Pozorné okolí rozhodně nepřehlédlo naši výchovnou práci v DD. Vztah našich dětí k estetice a pořádku (úklid tábořiště jako iniciativní samozřejmost), vzorné chování v kempu, na vodě, v okolí. Děti vůbec nebyly hlučné, nerušily soukromí ostatních. Snad právě tím na sebe pozitivně upozornily. Myslím, že je to vlastně pochvala celému vedení Dětského domova Krompach. Jen tak dál! Jste dobří, děláte pro děti rozhodně víc, než musíte, máte úroveň a vaše děti rovněž.

Každou plavbu letos i v minulých letech jsme začínali a končili radostným bojovým pokřikem. Uvádím jen to poslední, kterým jsme se s Ploučnicí rozloučili:

"Na Krompach z Kerama u Lípy České,

Hej!!
zbudou nám na vodu vzpomínky hezké.

Hej!!
Nenechte nic náhodě,

Hej!!
za rok zase na vodě!

Hej, hej, hej!!“

 
Mgr. Milan Holubec, HgS
externí účastník výpravy