Mezi rybkami jsme objevili i potápěče

Prázdniny za sebou zavřely dveře, ty školní ještě nebyly pořádně otevřeny, a tak jsme se vydali na Modru podívat se na „živou vodu“. Chtěli jsme se trošku pokropit, abychom byli živí pak i ve škole.

Na internetu jsme si našli, kam jedeme, co tam uvidíme, na co všechno se můžeme těšit. Návštěva předčila naše očekávání. Nikdo z nás si nedovedl představit, že se budeme procházet skleněným tunelem pod vodou. Některé rybičky i obří ryby s námi laškovaly, chvílemi si hrály na schovku, zaplouvaly do tmy a vyplouvaly těsně u skleněné stěny a bylo vidět, jak mají obrovskou radost z našeho leknutí. Po chvilce jsme se spřátelili a jednotlivé ryby i poznávali. Paní průvodkyně nám povykládala něco málo o druzích ryb, které můžeme shlédnout, o jejich historickém vývoji a také o jménech, jimiž některé z nich byly pojmenovány.

Po pobytu pod vodou jsme se šli podívat nad vodu. Tentokrát jsme ryby viděli shora v rybníčku. Asi jsme také vypadali jinak, než pod vodou, protože za námi rybky připlouvaly a zvědavě si nás prohlížely. Zvědavost se pak přenesla i na nás, protože jsme pod hladinou objevili něco jiného než rybu – on to byl potápěč.

Přestože nám vůbec nepřálo počasí, celou dobu pršelo, nám to nevadilo. Podívali jsme se také na babiččinu zahrádku, která je plná bylinek. To abychom pak tetám v domově mohli povykládat, že tam mají tu či onu bylinu, kterou pěstujeme v květináči na okně, a ona voní a vypadá úplně stejně tam i tam. Prošli jsme se kolem rybníčku i přírodního koupaliště, zamávali na želvy, rozloučili se a odjeli domů.

Děcka z domova