Mládí vpřed! Nastal čas předat štafetu

150-217-150. Ne, uvedená čísla nesouvisejí s mírami mého těla. Takové cifry by byly daleko za ideálem nejen pro modelky, ale i pro obyčejného chlápka jako jsem já. Trojice čísel značí důležité milníky mého spojení se Zámečkem. Časopisem, který se mi poprvé dostal do ruky v listopadu 2004 na pokoji Dětského domova Litovel. Tehdy mi bylo 12,5 roku, což se dá vyjádřit i jako 150 měsíců.

Od okamžiku, kdy jsem poprvé prolistoval černobílý měsíčník ve formátu A4, do chvíle, kdy čtete tyto řádky v barevném čtvrtletníku ve formátu A5, uplynulo už přes 18 let. Osmnáct! Dalo by se tak říct, že můj vztah se Zámečkem dosáhl plnoletosti. Věku, v němž se čerstvě dospělí jedinci loučí s pobytem v dětském domově a odchází pryč. Stejně tak i já jsem nyní dospěl k názoru, že nastal čas rozloučit se a odejít. Přesně po 217 měsících spolupráce, která výrazně ovlivnila můj život, jsem se rozhodl opustit tvůrčí tým Zámečku. Jubilejní 150. číslo loni v prosinci tak bylo oficiálně posledním, na jehož vydání jsem se podílel ve funkci stabilního člena redakce. Že k tomu došlo na konci roku, v němž Zámeček oslavil čtvrt století existence a já své třicetiny, považuji za takovou symbolickou třešničku na dortu. 

Foto: Po boku kamaráda a šéfredaktora Zámečku Lukáše Kotlára.

VÝJEZDY DO TERÉNU I PRÁCE U POČÍTAČE

Nechci tu znovu rozpitvávat svůj životní příběh, proč jsem se dostal do ústavní péče a jak začala moje redakční spolupráce s časopisem pro dětské domovy. Vše podstatné jsem shrnul v Zámečku s pořadovým číslem 131 z června 2018, který v případě zájmu najdete v archivu na webu zamecek.net. Tedy na adrese, kam jsem v minulosti vkládal vaše zprávy, reportáže, básničky, fotky nebo pozvánky na akce a poté je sdílel na zámečkovském Facebooku.

Jak už jsem zmínil, Zámeček ovlivnil můj život. V pozitivním slova smyslu, samozřejmě. Byla to práce reportéra na akcích pro dětské domovy, která mě nasměrovala ke studiu žurnalistiky a následně k zaměstnání v médiích. Nikdy nezapomenu na DD CUPy v čele s Martinem Lněničkou a Míšou Veselou, Hejbejte se s Hankou Kynychovou a Kačkou Fingralovou, triatlony Tomáše Slavaty a jeho Hromové party, Nejmilejší koncerty, festival Out of Home a další super akce, díky nimž jsem poznával atraktivní místa a navazoval přátelství s dětmi i vychovateli z domovů napříč republikou. Užíval jsem si i pravidelné informování o životě v areálu gymnázia Open Gate, kde jsem studoval a v němž se konají také srazy dětské redakce Zámečku.

Už delší dobu cítím potřebu předat pomyslnou štafetu někomu, kdo má blíž k současné generaci dětí a teenagerů. Ať už bude mým nástupcem kdokoliv, přeji mu, ať zapadne do tohoto týmu nadšenců a stane se novým pilířem Zámečku. Chtěl bych touto cestou poděkovat svým kolegům a zároveň kamarádům z redakce, že moje rozhodnutí chápou a tolerují. Naše cesty se rozcházejí, přátelství ale zůstává. Rozhodně nehodlám pálit za sebou mosty. Zámeček je pro mě totiž něco jako první opravdová láska – i když s tím druhým už nejste bok po boku, nikdy ho úplně nevymažete ze svého srdce.

Foto: Sraz dětské redakce Zámečku v Babicích u Prahy, 2014.

Ne nadarmo se říká, že něco končí, něco jiného začíná. Prvního čísla tištěného Zámečku v roce 2023 jsme se dočkali sice až po půl roce, ale důvod zdržení je patrný. Nový formát, lepší grafika, jiný papír, obsah zdobí více fotek... Držím palce, ať budoucnost časopisu a webu je úspěšná minimálně tak jako jejich minulost.  

František Berger
dříve DD Litovel a DD Olomouc