Tereza: Díky studiu na vysoké škole mám práci, kterou jsem vždycky chtěla
Tereza Votoupalová (24) vyrůstala u svých prarodičů. Život ji zavedl přes kojenecký ústav a dětský domov ve třech letech zpátky do rodiny. Jejími náhradními rodiči se stali babička Jindřiška a dědeček Jiří, se kterými vyrůstala v Plzeňském kraji. Ti jí dali především lásku a zázemí pro dobrý start do života. Tereza získala maturitu, úspěšně dokončila bakalářské studium a dnes je studentkou předposledního magisterského ročníku, oboru animace a vizuální efekty na soukromé vysoké škole v Písku. A to také díky finanční podpoře Nadace Terezy Maxové dětem.
Jak vzpomínáš na své dětství?
S mamkou jsme chodily po azylových domech, které byly pro maminky s dětmi. Platí tam různá pravidla, například že tam nesmí být člověk pod vlivem drog nebo alkoholu. Nakonec mě od mamky odebrali, dostala jsem se do kojeneckého ústavu, na chvíli také do děcáku. Odtud si mě vzali moji biologičtí prarodiče do opatrovnictví. Dětství jsem prožila v Plzeňském kraji. Říká se, že když jste hodně malí, tak si některé věci určitě nepamatujete, ale já si jako dítě ty chvíle s mojí babi a dědou dobře pamatuju, kdy jsem z děcáku jezdila k nim na víkendy. To mně byly tři až čtyři roky.
Myslíš, že to tak všechno mělo být?
Já věřím, že každý v těch kartách něco máme. Něco “špatného”, co nás potká buď začátkem, v průběhu nebo ke konci života. Mě to potkalo hned na začátku a beru to tak, že teď už to bude jenom dobrý.
Co jsi studovala za střední školu a jaké byly tvoje další kroky?
Na střední odborné škole s maturitou jsem dokončila obor sociálně-správní činnost v Plzni. Můj sen ale bylo na vysoké škole studovat jiný obor – animaci a vizuální efekty. Dokončila jsem úspěšně bakalářské studium a pokračovala na magisterské, a to díky finanční podpoře Nadace Terezy Maxové dětem.
Jak si vlastně můžu konkrétně představit obor, který jsi vystudovala?
Můžeš si později vybrat, jakou animaci chceš vlastně na škole studovat. Na začátku ale projdeš různými typy animací. Já jsem si později vybrala zaměření na vizuální efekty, protože kreslit neumím, ale můžou to být i animace, které znáte třeba od Disney. Další oblastí je loutková animace jako například Spejbl a Hurvínek. Je potřeba umět lépe a lépe vnímat pohyb, jak to vlastně všechno funguje.
Baví tě vysokoškolský studentský život?
Ne nadarmo se říká, že studentský život je potřeba žít naplno. Já tu možnost mám a už teď vím, že na svá studentská léta budu moc ráda vzpomínat. Předminulý rok jsem měla příležitost studovat v rámci programu Erasmus ve Finsku, což bylo super, ale Česko je Česko a české pivo je stále české pivo.
Jak jsi navázala spolupráci s Nadací Terezy Maxové dětem?
Já o svojí babi říkám, že je moje manažerka. Vždy mi se vším pomáhala a to včetně finanční podpory, abychom mohli zaplatit školné na vysoké škole. Sama či s pomocí rodiny bych si studium po střední nemohla finančně dovolit, a proto jsem nesmírně vděčná za takovou šanci. Nadace mě podporuje po celou dobu mého studia na vysoké škole, tudíž již pátým rokem.
Čemu se věnuješ, když nesedíš na vysokoškolských přednáškách?
Mám hodně ráda cestování. Začala jsem díky tomu, že jsem měla brigády a chtěla jsem zároveň poznávat okolní svět mimo Česko. Navštívila jsem Ameriku, Finsko, Japonsko, ale také hodně evropských států. V Americe jsem cestovala a pracovala asi tři a půl měsíce – zkrátka přes celé léto. A ve Finsku jsem studovala jeden rok.
Naučila ses za tu dobu finsky?
To ne, ale naučili mě tam za tu dobu animovat (směje se). Ale mám jednu příhodu z Turecka, kam jsem si přihlásila na letní brigádu, kde jsem měla animovat. To jsem ale netušila, že animace je taky tvorba zábavných programů pro rodiny s dětmi, takže to jsem se trochu spletla. Ale užila jsem si to. Připravil Lukáš Kotlár
