Příběhy
Od pěstounů do dětského domova. Jaké to je?
S náhradní rodinou mám zkušenost již od 4 let, kdy jsem skončila v pěstounské péči. Tady jsem vydržela do svých 16 let a tyhle roky jsem si doopravdy moc užila, vzpomínám na ně v dobrém… více
Když tě vlastní rodina zlomí: Příběh kluka, který v dětském domově poprvé poznal, co je to láska
Mé jméno je Honza, klasické české jméno. Ale můj příběh už tak klasický není. Moje máma byla mladá sedmnáctiletá holka a stvořila mne na svět spolu s tátou… více
Když rodina chybí
Seděla jsem na posteli, kolena přitažená k bradě a dívala jsem se na stmívající se oblohu. Jmenuji se Eliška. Je mi tento rok 12 let a už pátým rokem bydlím… více
Ztratila jsem všechno
Skoro celý život jsem bydlela s mamkou. Už od narození do mých sedmi let jsem žila ve špatných rodinných podmínkách. Můj táta mlátil mamku a hodně pil (pije doteď), neměli jsme moc peněz, protože mamka nechodila do práce, jelikož byla doma s mojí malou sestrou. Táta skoro všechny peníze propil nebo házel do automatů a ještě horší věci. Moje mamka se snažila to všechno trpět jenom kvůli nám, abychom měli kde bydlet a hlavně abychom měli rodinu pohromadě… více
Když rodiče chybí, ale nejste sami
Jmenuji se David a žiji už několik let v dětském domově Dagmar v Brně se svou sestrou. Naše maminka je ve vězení, a dlouho jsem si myslel, že ona je jediný člověk, kterého v životě potřebuji. Každý telefonát s ní mě uklidňoval a dával mi pocit, že je tu se mnou… více
Moje cesta
Můj příběh začíná okolo mých 10 let. Život byl fajn, ještě když žila babička, když umřela, začalo to být těžší. Mamka musela být častěji v práci a já se starala o sourozence. Vyzvedávala jsem sourozence ze školy, vařila a občas i uklidila… více
Kým chci být?
Nemám vysněné jen jedno povolání, které bych v budoucnu chtěl dělat, mám jich víc… více
Moje říše motýlů
Moje kniha V říši motýlů bude pojednávat o mém životě a životě mých sourozenců v dětském domově. Je to životopisná kniha, která začíná mým příchodem do domova. Spolu se mnou jsou tady i moji sourozenci: Bára, Kačka a Páťa. Dále máme Jiříčka a Natálku. Jiříček a Natálka jsou v jiném domově. Když jim chci poslat pozdravení, tak ho posílám po motýlcích… více
Za tátou do vězení? Přes Skype!
Jsem v domově skoro 3 roky. Někdy jezdím k bráchovi na prázdniny. S ostatními sourozenci se nevídám. Můj táta je ve vězení a tak nemám možnost se s ním vidět… více
Proč? Tuhle otázku si kladu vždy, když k nám na děcák přijdou další nové děti.
PROČ? Tuhle otázku si kladu vždy když k nám na děcák přijdou další nové děti… více
Nová cesta do života
Tentokrát přinášíme dva příběhy v jednom - první vyšel v Zámečku 154 a jeho pokračování čtenáři časopisu našli na stránkách Zámečku 155. Svůj příběh vypráví šestnáctiletá (dnes už sedmnáctiletá) Malvína, která v době ústavní výchovy otěhotněla a dnes žije se svou malou dcerou Naomi v DD Hranice na Moravě, kde mají speciální rodinnou skupinku pro nezletilé maminky… více
Se sklem mě to baví, po domově chci odjet pracovat do Norska
Jmenuju se Vojta a je mi 17 let. do dětského domova jsem se dostal v roce 2014 kvůli své matce, která nám vyhrožovala, nadávala a nepomáhala mému otci… více
Neměli jsme pomalu co jíst, v Budišově jsem neskutečně ráda
Abych upřímně řekla, tak doma jsme to lehké neměli. neměli jsme pomalu co jíst, jelikož máma měla málo peněz, a ještě k tomu musela splácet dluhy. jak sami… více
Našla jsem domov tam, kde většinou nikdo nehledá
Jmenuji se Bára, je mi 11 let a mám dva malé sourozence. Sestru Niky (6) a bráchu Jirku (8). Jak už jste si jistě podle nadpisu všimli, našla jsem domov tam… více
Krtčí příběh - příběh čísla 156
Nejkrásnější příběh čísla 156 aneb co mají společného krtci a děti z domovů. Honzovi, který článek napsal, jsme poslali jako cenu notebook… více
Mládí vpřed! Nastal čas předat štafetu
150-217-150. Ne, uvedená čísla nesouvisejí s mírami mého těla. Takové cifry by byly daleko za ideálem nejen pro modelky, ale i pro obyčejného chlápka jako jsem já. Trojice čísel značí důležité milníky mého spojení se Zámečkem… více
Hrdinové krotili koně, prchali před plameny a pumpovali krev
Povídám, povídám pohádku o jaroměřském „děcáku”… více
Nejlepší vánoční trapas
Seděla jsem u okna a tiše jsem sledovala ulici venku, jančily tam děti a dospělí se je snažili utišit, což nemělo žádný účinek. Byla dost zima, ale v ten den nikdo neměl čas třást se zimou, byl významný den pro všechny – Vánoce… více
Hanka z DD Hodonín: Certifikát z Anglie
Díky Nadaci Veroniky Kašákové jsem se o prázdninách mohla podívat do Anglie, kde se mi moc líbilo. Poznala jsem tam nové lidi, se kterými jsem tam trávila svůj… více
Tomáš z DD Tuchlov: Jít si za svým cílem
Už pár lidí mi řeklo, že si myslí, že když skončíme v dětském domově, náš osud je zpečetěn. Zapomínají ale na to, že ve skutečnosti jsme sami tvůrci svých osudů… více
