DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
Nejmilejší koncert v Plzni
Nejmilejší koncert v Plzni
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Out of Home 2016
Out of Home 2016
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

DDŠ Býchory mě připravil na život. Pracuji a jsem spokojený

DDŠ Býchory mě připravil na život. Pracuji a jsem spokojený
6.1.2015
Zámeček administrátor
Přečteno: 63523x

Jednoho dne jsem šel ze školy domů, otevřel jsem dveře a mamka držela v ruce papír od pracovnic z Odboru sociálně právní ochrany dětí, že musíme nastoupit do Diagnostického ústavu v Dobřichovicích. Mamka držela papír a brečela. V dopise stálo, že nám byla soudem nařízena ústavní výchova, z důvodu rodinných problémů.

Jako malý kluk jsem chodil do školy, a když se mne učitelka zeptala „Kubíku, odkud máš ty modřiny a podlitiny?“, vždycky jsem se vymluvil na to, že jsem spadl a udělala se mi modřina na levé noze, popřípadě jinde. Přitom jsem sám věděl, že v rodině bylo napadání jak fyzického, tak psychického původu. Jednoho dne už mi učitelka neuvěřila mé dosavadní výmluvy a volala na OSPOD. Nastal den D, a my s mým o rok mladším bratrem a mamkou odjeli do Diagnostického ústavu v Dobřichovících.

Z Dobřichovic do Býchor

Při příjezdu na místo jsme se s bratrem cítili hrozně. Otevřela nám teta, která se neustále usmívala a pořád se na něco vyptávala. Po hodině nastala tréma, když jsem viděl mamku, jak pláče, a povídá nám: „Zlatíčka, společně to nějak zvládneme, budete muset zde zůstat.“ Pustil jsem se do hlasitého pláče a bratr se mnou. My tu nebudeme, chceme s mámou domů, jen jsme se otočili a koukali, jak mamku pouští dveřmi, a najednou mamka bez nás na nás koukala přes skleněnou výplň dveří, byla moc smutná. Mamka odešla a my zůstaly v domově.

Mamka nás chodila navštěvovat a my jí vždy málem umačkali, když jsme ji zahlédli. Po překlenutí dvou měsíců jsme si sedli s vedoucím vychovatelem v jeho kanceláři a on nám povídá: „Kluci, budeme vás přemisťovat do DDŠ v Býchorech u Kolína. Po několikátém zeptání se „My nepůjdem k mamce domů?“, odpověď zněla jasně. „Bohužel ne, ale nebojte, toto školské zařízení je príma, posíláme tam hodné děti.“ V den, kdy jsme nasedli do ústavního automobilu, jsme jeli směr Kolín. Po 30 minutách jsme vystoupili v areálu DDŠ, před námi velká budova, vedle hřiště na tenis, fotbal a další. Teta Gábina nám řekla: „Tak kluci, toto je váš nový domov, nebojte, tady se o vás postarají na dobré úrovni. Pokračovali jsme ke dveřím a otevřela nám nějaká paní, která nás odvedla za sociální pracovnicí a vedoucím vychovatelem.

Začal zase splín a my s bratrem opět brečeli. Pan vychovatel nás uklidňoval. „Kluci, nebojte se, tady to bude super, bude o vás postaráno, jak se patří. Rozloučili jsme se s paní Gábinou a řidičem. Oni odjeli a my se šli podívat na naši rodinnou skupinu, kde budeme bydlet. První pohled byl s údivem. Přivítal nás Strejda Petr a teta Kristýna, týden jsme se rozkoukávali a probrečeli, posléze tréma klesla a my v domově se cítili bezpečně a spokojeně.

ddš býchory.jpg 

Po šesti letech zpátky k mamce

V domově byla i základní škola, do které jsme docházeli, mimo jiné v tomto domově měli 2 koně Lucase a Lucanstera. Hráli jsme různé hry, chodili na Taneční kroužek, Fotbalový kroužek, Dramatický kroužek a mnoho dalších. V tomto domově jsem byl celých 6 let, dokud jsem nebyl plnoletý. Po základní škole mi pan ředitel zdejšího domova Mgr. Aleš Bureš povolil zůstat v domově jako student a studovat v nedalekém Kolíně, vybral jsem si obor Pracovník sociální péče. Jako mladý jsem hrozně toužil starat se o nemocné a staré lidi. Do dneška všem pracovníkům tohoto zařízení jsem velice vděčný, že mne dokázali připravit na život, který po dostudování a plnoletosti začnu.

Nastaly 18. narozeniny a byla mi zrušena ústavní výchova, mým přáním bylo vrátit se k mamce a žít spokojený život jako v býchorském domově. Dětský domov v Býchorech určitě zná každý chovanec DD. Tento domov pořádá každoročně Memoriál Luboše Kudly v kopané nebo Býchorské nestandardní hry a mnoho dalšího. Toto zařízení má několik ocenění společností Zámeček, časopisu pro dětské domovy z ČR. Jednalo se o cenu Domova roku a Akce roku.

Pracující student, studující pracovník

Ještě jednou bych chtěl moc poděkovat všem, kteří mi pomáhali žít mimo vlastní rodinu krásným způsobem, zdejší pedagogičtí pracovníci se k dětem chovají jako by byli jejich vlastní. Doopravdy mohu být vděčný, že jsem své ztracené dětství mimo realitu běžného života mohl prožít právě v býchorském domově. Dlouze jsem dělal redaktora i pro tento časopis, jezdili jsme na různé výlety do dětských domovů, kde jsme se byli podívat na další zařízení, jak tam žijí děti. V červnu roku 2012 jsem zdárně a s dobrým úspěchem složil závěrečné zkoušky a z domova jsem odešel. První měsíc byl poněkud hektický, musel jsem si zařídit evidenci u úřadu práce a další náležitosti. Nastoupil jsem jako Sanitář do Domova seniorů TGM v Berouně, jel jsem svým oborem a starám se o starší lidi od 66 let věku, kde pracuji dodnes. Denně se staráme o jejich biopsychosociální potřeby a vyplňujeme seniorům celodenní čas.

Nyní jsem se rozhodl a nastoupil na Střední zdravotnickou školu, kde dálkovou formou vzdělávání studuji obor Praktická sestra. Žiji mottem JDI A POMOZ OSOBÁM, KTERÉ TVOU POMOC POTŘEBUJÍ. Je krásné koukat na úsměvy seniorů, když jim vyplníte jejich přání a potřeby. Jsou rádi, že se s nimi někdo projde po chodbě a popovídá si. Svůj osobní cíl jsem si splnil, a jsem za to rád. Není to lehké, studovat dálkovou formou a při studiu pracovat na dvanáctihodinové směny a do toho se učit, psát seminárky atd. Říkám si, že jsem oddán navždy zdravotnictví a sociální péči o nemocné a staré osoby. Moje práce mne naplňuje pozitivní energií, kterou pak rozdávám mezi další lidi v mém okolí.

Ještě jednou bych chtěl moc poděkovat pedagogickým pracovníkům domova v Býchorech za jejich nadstandardní služby o děti. Poděkování a smeknutí dlouhým a velkým kloboukem patří zdejšímu řediteli, který se o tento domov na perfektní úrovni stará a vyplňuje dětem volný čas. Tohoto ředitele by si zasloužily všechny děti v zařízeních. Dělá pro děti maximální výkon, vybudoval býchorskou farmu, kde se chovanci zdejšího domova starají o koně, kamerunské kozy, králíky, slepice, oslíka a mnoho dalších domácích zvířat. Můj poslední den v domově jsem zakončil slovy: „Že odcházím do své reality, neznamená, že jste pro mě skončili.“ Neskončili, dodnes tam jezdím na návštěvu a vracím se tam z radostí na duši.

Kuba 2.jpg

Domov vás připraví na reálný život

Proto prosím všechny děti, které utíkají z dětských domovů, aby byly šťastné, že někdo jim chce nahradit jejich domov. Chtějí se o vás postarat, tak není důvod utíkat z dětských domovů. S prominutím vám všechno cpou pod pusu, ale realita je jiná. Vždycky říkám, že jak se člověk postaví k tomu, jak opustí domov, je jeho věc - jestli bude průserář, nebo jako já se vzchopí a pracuje a doplňuje si poznatky z oboru a pokračuje ve vzdělání. Kdybych nebyl v býchorském domově, kde nás všechno naučili pro budoucí život, asi skončím úplně jinak než dnes, válel bych se někde po ulicích a neměl nic. Jen díky tomu, že jsem prošel domovem v Býchorech, kde mne naučili, jak se vypořádat s krizovými situacemi a jak hospodařit a starat se o domácnost atd., pracuji na dobu neurčitou v Domově pro seniory a studuji dálkový obor.

 

Jakub Pěkný,
bývalý chovanec
DDŠ, ZŠ a ŠJ BÝCHORY

 

Dětské domovy

Akce

    Nenalezeny žádné záznamy.

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek