Zámeček - jediné oficiální médium pro dětské domovy České republiky
Zámeček - jediné oficiální médium pro dětské domovy České republiky
Časopis Zámeček - www.zamecek.net
Časopis Zámeček - www.zamecek.net
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

DDŠ Býchory mě připravil na život. Pracuji a jsem spokojený

DDŠ Býchory mě připravil na život. Pracuji a jsem spokojený
6.1.2015
Zámeček administrátor
Přečteno: 29141x

Jednoho dne jsem šel ze školy domů, otevřel jsem dveře a mamka držela v ruce papír od pracovnic z Odboru sociálně právní ochrany dětí, že musíme nastoupit do Diagnostického ústavu v Dobřichovicích. Mamka držela papír a brečela. V dopise stálo, že nám byla soudem nařízena ústavní výchova, z důvodu rodinných problémů.

Jako malý kluk jsem chodil do školy, a když se mne učitelka zeptala „Kubíku, odkud máš ty modřiny a podlitiny?“, vždycky jsem se vymluvil na to, že jsem spadl a udělala se mi modřina na levé noze, popřípadě jinde. Přitom jsem sám věděl, že v rodině bylo napadání jak fyzického, tak psychického původu. Jednoho dne už mi učitelka neuvěřila mé dosavadní výmluvy a volala na OSPOD. Nastal den D, a my s mým o rok mladším bratrem a mamkou odjeli do Diagnostického ústavu v Dobřichovících.

Z Dobřichovic do Býchor

Při příjezdu na místo jsme se s bratrem cítili hrozně. Otevřela nám teta, která se neustále usmívala a pořád se na něco vyptávala. Po hodině nastala tréma, když jsem viděl mamku, jak pláče, a povídá nám: „Zlatíčka, společně to nějak zvládneme, budete muset zde zůstat.“ Pustil jsem se do hlasitého pláče a bratr se mnou. My tu nebudeme, chceme s mámou domů, jen jsme se otočili a koukali, jak mamku pouští dveřmi, a najednou mamka bez nás na nás koukala přes skleněnou výplň dveří, byla moc smutná. Mamka odešla a my zůstaly v domově.

Mamka nás chodila navštěvovat a my jí vždy málem umačkali, když jsme ji zahlédli. Po překlenutí dvou měsíců jsme si sedli s vedoucím vychovatelem v jeho kanceláři a on nám povídá: „Kluci, budeme vás přemisťovat do DDŠ v Býchorech u Kolína. Po několikátém zeptání se „My nepůjdem k mamce domů?“, odpověď zněla jasně. „Bohužel ne, ale nebojte, toto školské zařízení je príma, posíláme tam hodné děti.“ V den, kdy jsme nasedli do ústavního automobilu, jsme jeli směr Kolín. Po 30 minutách jsme vystoupili v areálu DDŠ, před námi velká budova, vedle hřiště na tenis, fotbal a další. Teta Gábina nám řekla: „Tak kluci, toto je váš nový domov, nebojte, tady se o vás postarají na dobré úrovni. Pokračovali jsme ke dveřím a otevřela nám nějaká paní, která nás odvedla za sociální pracovnicí a vedoucím vychovatelem.

Začal zase splín a my s bratrem opět brečeli. Pan vychovatel nás uklidňoval. „Kluci, nebojte se, tady to bude super, bude o vás postaráno, jak se patří. Rozloučili jsme se s paní Gábinou a řidičem. Oni odjeli a my se šli podívat na naši rodinnou skupinu, kde budeme bydlet. První pohled byl s údivem. Přivítal nás Strejda Petr a teta Kristýna, týden jsme se rozkoukávali a probrečeli, posléze tréma klesla a my v domově se cítili bezpečně a spokojeně.

ddš býchory.jpg 

Po šesti letech zpátky k mamce

V domově byla i základní škola, do které jsme docházeli, mimo jiné v tomto domově měli 2 koně Lucase a Lucanstera. Hráli jsme různé hry, chodili na Taneční kroužek, Fotbalový kroužek, Dramatický kroužek a mnoho dalších. V tomto domově jsem byl celých 6 let, dokud jsem nebyl plnoletý. Po základní škole mi pan ředitel zdejšího domova Mgr. Aleš Bureš povolil zůstat v domově jako student a studovat v nedalekém Kolíně, vybral jsem si obor Pracovník sociální péče. Jako mladý jsem hrozně toužil starat se o nemocné a staré lidi. Do dneška všem pracovníkům tohoto zařízení jsem velice vděčný, že mne dokázali připravit na život, který po dostudování a plnoletosti začnu.

Nastaly 18. narozeniny a byla mi zrušena ústavní výchova, mým přáním bylo vrátit se k mamce a žít spokojený život jako v býchorském domově. Dětský domov v Býchorech určitě zná každý chovanec DD. Tento domov pořádá každoročně Memoriál Luboše Kudly v kopané nebo Býchorské nestandardní hry a mnoho dalšího. Toto zařízení má několik ocenění společností Zámeček, časopisu pro dětské domovy z ČR. Jednalo se o cenu Domova roku a Akce roku.

Pracující student, studující pracovník

Ještě jednou bych chtěl moc poděkovat všem, kteří mi pomáhali žít mimo vlastní rodinu krásným způsobem, zdejší pedagogičtí pracovníci se k dětem chovají jako by byli jejich vlastní. Doopravdy mohu být vděčný, že jsem své ztracené dětství mimo realitu běžného života mohl prožít právě v býchorském domově. Dlouze jsem dělal redaktora i pro tento časopis, jezdili jsme na různé výlety do dětských domovů, kde jsme se byli podívat na další zařízení, jak tam žijí děti. V červnu roku 2012 jsem zdárně a s dobrým úspěchem složil závěrečné zkoušky a z domova jsem odešel. První měsíc byl poněkud hektický, musel jsem si zařídit evidenci u úřadu práce a další náležitosti. Nastoupil jsem jako Sanitář do Domova seniorů TGM v Berouně, jel jsem svým oborem a starám se o starší lidi od 66 let věku, kde pracuji dodnes. Denně se staráme o jejich biopsychosociální potřeby a vyplňujeme seniorům celodenní čas.

Nyní jsem se rozhodl a nastoupil na Střední zdravotnickou školu, kde dálkovou formou vzdělávání studuji obor Praktická sestra. Žiji mottem JDI A POMOZ OSOBÁM, KTERÉ TVOU POMOC POTŘEBUJÍ. Je krásné koukat na úsměvy seniorů, když jim vyplníte jejich přání a potřeby. Jsou rádi, že se s nimi někdo projde po chodbě a popovídá si. Svůj osobní cíl jsem si splnil, a jsem za to rád. Není to lehké, studovat dálkovou formou a při studiu pracovat na dvanáctihodinové směny a do toho se učit, psát seminárky atd. Říkám si, že jsem oddán navždy zdravotnictví a sociální péči o nemocné a staré osoby. Moje práce mne naplňuje pozitivní energií, kterou pak rozdávám mezi další lidi v mém okolí.

Ještě jednou bych chtěl moc poděkovat pedagogickým pracovníkům domova v Býchorech za jejich nadstandardní služby o děti. Poděkování a smeknutí dlouhým a velkým kloboukem patří zdejšímu řediteli, který se o tento domov na perfektní úrovni stará a vyplňuje dětem volný čas. Tohoto ředitele by si zasloužily všechny děti v zařízeních. Dělá pro děti maximální výkon, vybudoval býchorskou farmu, kde se chovanci zdejšího domova starají o koně, kamerunské kozy, králíky, slepice, oslíka a mnoho dalších domácích zvířat. Můj poslední den v domově jsem zakončil slovy: „Že odcházím do své reality, neznamená, že jste pro mě skončili.“ Neskončili, dodnes tam jezdím na návštěvu a vracím se tam z radostí na duši.

Kuba 2.jpg

Domov vás připraví na reálný život

Proto prosím všechny děti, které utíkají z dětských domovů, aby byly šťastné, že někdo jim chce nahradit jejich domov. Chtějí se o vás postarat, tak není důvod utíkat z dětských domovů. S prominutím vám všechno cpou pod pusu, ale realita je jiná. Vždycky říkám, že jak se člověk postaví k tomu, jak opustí domov, je jeho věc - jestli bude průserář, nebo jako já se vzchopí a pracuje a doplňuje si poznatky z oboru a pokračuje ve vzdělání. Kdybych nebyl v býchorském domově, kde nás všechno naučili pro budoucí život, asi skončím úplně jinak než dnes, válel bych se někde po ulicích a neměl nic. Jen díky tomu, že jsem prošel domovem v Býchorech, kde mne naučili, jak se vypořádat s krizovými situacemi a jak hospodařit a starat se o domácnost atd., pracuji na dobu neurčitou v Domově pro seniory a studuji dálkový obor.

 

Jakub Pěkný,
bývalý chovanec
DDŠ, ZŠ a ŠJ BÝCHORY

 

Dětské Domovy

Akce

    Nenalezeny žádné záznamy.

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek