Příběhy
Život jsem si zkazila sama
Chtěla bych vám říct něco o svém životě. Jmenuju se Klára a je mi 16 let. Teď se nacházím ve výchovném ústavu v Janštejně. Jsem tu už 5 měsíců a budu tu ještě skoro dva roky. A teď od začátku… více
Táta dřel, já se starala o bráchy. Sociálka nás rozdělila
Když jsem byla malinká, tak asi 4.5 roku, byli moji bráškové ještě miminka. Táta jezdil do práce a já jsem se o ně starala. Musela jsem. Táta vždy přijel večer a pak mi pomáhal. O víkendech byl s námi doma. Ale pak to bylo časem horší a horší. Táta musel chodit do práce i o víkendech, a to já už jsem nezvládala, protože jsem musela chodit do školy a všeho na mě bylo moc… více
Výchovný ústav dívek, aneb Pohádka o životě v Janštejně
Bylo – nebylo, v jedné vesničce jménem Janštejn, malý žlutý domeček. Ten domeček byl určen pro dívky co doma zlobily, drogy braly a doma nespaly… Trestnou činnost páchaly. Tyhle dívky v tomhle domečku spolu bydlely, celkem spolu vycházely, někdy se však pohádaly… více
Noční hladina za úplňku
Ráda sedávám u vody, když je úplněk nebo západ slunce. Do mé duše to vnáší klid. Ráda pozoruji, jak denní vládce odchází, loučí se s námi a přenechává oblohu nočnímu strážci - luně. Mám ráda pohled na to, jak si vánek pohrává se zrcadlem, ve kterém se měsíc zhlíží. Každá kapka a vlnka je naplněna tajemstvím… více
Markéta zašprajcovaná v „pekle“
Jednou v sobotu jsme se rozhodli s paní vychovatelkou udělat si výlet. Šli jsme opékat buřty do Bolkova pekla, to je ohniště u rybníka se skalami. Přišli jsme na místo. Holky i paní vychovatelka se rozběhly do lesa pro nějaké dříví na oheň. Já jsem lámala klacky u ohniště… více
