Život je džungle, ale dá se zvládnout

Ahoj Zámečku,

Jmenuji se Kristýna a vyrůstala jsem v DD Strážnice. Z domova jsem odešla, když mi bylo 20 let s úspěšně složenou maturitou a nedodělaným prvním semestrem na vysoké škole v Opavě. Ze které jsem odešla ze své vlastní vůle a byla jsem moc ráda, že mé rozhodnutí v domově respektovali. Vyřídila jsem s tetou vychovatelkou potřebné dokumenty, také jsem obdržela finanční podporu od DD a šup vyletět z hnízda.

S přítelem jsme dovybavovali společné bydlení. Zaměstnání jsem našla bez problémů – důležité je, že člověk chce pracovat! A když chce, vždy práci najde! Já pracovala už během studia, takže o to bylo hledání zaměstnání pro mě jednodušší. Za nedlouho mě, dnes již manžel, požádal o ruku a začala se plánovat svatba. Která se opravdu vydařila, od bezvadných svatebčanů až po počasí. Na svatbu jsem také pozvala tetu vychovatelku a byla jsem velmi ráda, že pozvání přijala. Uběhlo pár dovolených a let, dnes čekáme s manželem rodinu. Ta by se měla rozrůst pravděpodobně v srpnu, a už se moc těšíme!

Tímto krátkým popisem mého života, bych chtěla podpořit všechny děti, které odchod z domova čeká. Ano, život je sice taková malá džungle, ale díky vychovatelkám, které mě podporovaly v mých rozhodnutích a předáním jejich životních mouder a zkušeností to zvládnout lze. Protože je jen na Vás, abyste se rozhodli, jak chcete žít. A jak si to uděláte, takové to mít budete. A pokud chcete dávat někomu za vinu, že se Vám v životě něco nepovedlo, tak se nejprve podívejte do zrcadla a zkuste si říct, co jste mohli udělat jinak, protože „vzletové“ podmínky jste dostali opravdu kvalitní!

Dnes, když cestujeme s manželem kolem jižní Moravy, zejména když jedem navštívit jeho rodinu na Slovensko, snažíme se alespoň dvakrát do roka v DD zastavit a pozdravit se s vychovateli, kteří tam působili, když jsem vyrůstala v DD.

S pozdravem,

Kristýna Kopecká, 23 let
pracovnice v sociálních službách