DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
Nejmilejší koncert v Plzni
Nejmilejší koncert v Plzni
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Out of Home 2016
Out of Home 2016
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

Tomáš z DD Tuchlov: Jít si za svým cílem

Tomáš z DD Tuchlov: Jít si za svým cílem
19.7.2019
Zámeček administrátor
Přečteno: 21434x

Už pár lidí mi řeklo, že si myslí, že když skončíme v dětském domově, náš osud je zpečetěn. Zapomínají ale na to, že ve skutečnosti jsme sami tvůrci svých osudů. Do Dětského domova Tuchlov jsem přišel ve třech letech s malým baťůžkem a po skoro dvaceti letech odjížděl s kufrem na letiště, směr: vysoká škola v Americe. Stačila jen dobrá výchova, píle a touha něco v životě dokázat. Takové základní ingredience k úspěšnému a radostnému životu.

Kdyby mi ale dřív někdo řekl, že budu jednou studovat v zahraničí, asi bych se tomu smál. Dnes už vím, že pocit domova můžeme mít nejen u našich rodičů, ale kdekoliv, kde to kypí láskou a radostí. A tento pocit mi dodal sílu a sebedůvěru k tomu, abych udělal něco, co by se odvážil udělat jen málokdo z těch, co jen pořád sní. Jít si bezhlavě za svým snem. Mít ho neustále na mysli a snažit se využít každé chvíle, abychom se tomu snu, byť i o kousek, přiblížili. Třeba chceš být jednou nejlepším fotbalistou, nebo automechanikem, či právníkem. To, že jsi z dětského domova, ještě neznamená, že jím nebudeš. Stačí denně hrát fotbal, koukat strejdovi pod ruce, když spravuje auto, nebo si číst vnitřní řád školy. Zkrátka, stačí tak málo, k tomu, aby nám to dalo mnohem víc.

Z KOSTARIKY DO USA

Mě to vždycky táhlo do zahraničí. Ať v rámci cestování, tak i poznávání nových zemích a kultur. Za poslední roky jsem měl k tomu možnost díky studiu v Americe. Jako dítě z dětského domova v zemi zaslíbené jsem si vytvořil cenná přátelství s mezinárodními studenty, byl součástí nezapomenutelných zážitků a podobně. Ale k tomu jsem musel na sobě pracovat. Učit se dobře ve škole, studovat angličtinu a mnohdy mít i pořádnou kliku. Přišel jsem na to, že snaha se cení a nikdy nevíš, v co se promění a jak se ti vrátí. Proto bych se nikdy nevzdával svých snů, ale šel jim naproti hlava nehlava. Zatnout zuby a ukázat všem, že i z dětského domova mohou odcházet lidé se slibnou budoucností. Že i děti z dětského domova mohou být šťastné.

Bylo mi 18 a poprvé jsem se odlepil s letadlem od naší země. A to sám. Hluboký nádech a devět měsíců bez vidění mé rodiny, kamarádů ze školy a z dětského domova. Letěl jsem do Kostariky. Dostal jsem se tam díky organizaci United World College Czech National Committee, která umožňuje dětem ze znevýhodněných rodin a z dětských domovů studium v zahraničí na mezinárodní škole. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem byl na základě pohovoru a přihlášky vybrán a v pozdním srpnu poslán na dvouroční středoškolský program. Bylo to taky poprvé, co někdo nevěděl nic o naší kultuře, jazyku a jídle. Zkuste třeba někomu vysvětlit českou velikonoční hodovačku bez toho, abyste nezněli jako sadisti a sexisti. Zkrátka za dva roky jsem se naučil respektovat cizí kultury a vážit si té naší. Naučil jsem se toho spoustu o tom, jak lidé z různých koutů světa žijí a jaké hodnoty jsou pro ně nejdůležitější. Člověk by skoro neřekl, jak moc se můžeme od sebe lišit a být si zároveň tak podobní. Jinak řečeno, něco, co nás dělá rozdílnými, nás vlastně tak nějak spojuje. S touhle myšlenkou jsem po ukončení studia v Kostarice přešel do Ameriky, kde právě studuji vysokou školu.

Ať už člověk studuje v Americe, Kostarice, anebo kdekoliv jinde v zahraničí, vždy si s sebou bere kousek domova, který mu připomíná, odkud je a kým vlastně je. V Americe jsem se naučil být nejen vděčný za možnosti, které mě posunuly dál, ale hlavně všem, kteří se podíleli na splnění mého snu. Jedno si tedy pamatuj. Nikdy nesmíš zapomenout na to, kdo ti pomáhá dosáhnout tvého cíle. A věř mi, že nikdy v tom nebudeš sám, protože se vždycky někdo najde, kdo ti ochotně nabídne ruku. Stačí se jen podívat kolem sebe.

 

Tomáš Dandáš
DD Tuchlov

Dětské domovy

Akce

    Nenalezeny žádné záznamy.

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek