Výlet na hřbitov
Před několika týdny se v hlavě vychovatele Michala Hensla zrodil nápad podívat se na slavný Vyšehradský hřbitov. Z pouhé myšlenky se stala skutečnost, a tak početná skupina studentů v doprovodu svých vychovatelů vyrazila 22. října do Prahy na Vyšehrad. „Nebude to jen tak nějaký výlet. Uděláme to trochu zábavnou a zároveň naučnou formou,“ oznámil v sobotu ráno ještě rozespalým studentům Michal Hensl.
Všichni dostali za úkol vylosovat si jednu osobnost, o které měli naleznout informace týkající se jejího života. Vstupní halou se nesly hlasy dětí. „Nevíte někdo, kdo to byl ten Jarda Vrchlický?“ „Mikoláš Aleš, to mi něco říká… Kde já jsem to jméno jenom slyšel?“ „Juchů, mám Bicana!“ Jakmile měli kluci a holky v ruce papírek s vylosovaným jménem, odebrali se k počítačům a až do oběda hledali, kopírovali, psali a tiskli. Kde si nevěděla rady tetička Wikipedie, tam pomohl strýček Google.
Odpoledne výletníci opustili školní areál a dali se na cestu. Počasí jim nepřálo. Sice nepršelo, ale byla ohromná zima. Naštěstí studenty hřálo mládí, vychovatele zase pocit skvěle naplánovaného dobrodružství. Po nenáročné cestě autobusem a vlakem a krátké procházce podzimní Prahou se naši cestovatelé ocitli před branami Vyšehradského hřbitova, přezdívaného Slavín. Většina těch, o kterých se již dlouhá léta učí ve škole, se nyní nacházela přímo před nimi. Božena Němcová, Josef Suk, Waldemar Matuška, Karel Hynek Mácha, Milada Horáková, Karel Čapek a mnoho dalších lidí, kteří se výrazně zapsali do dějin naší země.
Prohlídku hřbitova si skupinka z Open Gate zpestřila krátkými proslovy u vylosovaných osobností. I když nešlo o známku jako ve škole, nikdo nic nepodcenil. Každý student se na svůj projev připravil, jak nejlépe mohl. Často se zastavovali i ostatní návštěvníci hřbitova a se zájmem naslouchali. Studenti u „svého“ hrobu také zapálili svíčku a uctili tak památku zesnulých. Ze hřbitova odcházeli zmrzlí, ale spokojení a plní dojmů. O tomto zážitku si povídali cestou zpět až do Babic, kde na ně čekala příjemně teplá sprcha a dobrá večeře.
František Berger,
oktáva
